Skrytý viník mrtvice

Cévní mozková příhoda (CMP) nemusí být vždy důsledkem problému, který lékaři dokážou po příjezdu pacienta do nemocnice snadno najít. U části pacientů zůstává její původ nejasný. Takzvaná kryptogenní CMP je právě případ, kdy se přesnou příčinu mrtvice při standardním vyšetření nepodaří odhalit.

Jedním z možných viníků je fibrilace síní, tedy porucha srdečního rytmu, která patří mezi významné příčiny mozkové mrtvice. Problémem je, že nemusí být přítomná právě ve chvíli, kdy pacient absolvuje krátké EKG. Pokud se arytmie objeví jen čas od času, může běžnému vyšetření jednoduše uniknout.

„Spolupráce neurologů a kardiologů je v diagnostice příčin cévní mozkové příhody zcela zásadní. U pacientů po kryptogenní CMP se nemůžeme spoléhat pouze na krátkodobé EKG vyšetření. Čím delší monitorace je, tím vyšší máme šanci zachytit fibrilaci síní nebo jiné arytmie,“ říká docent Aleš Tomek, předseda Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti ČLS JEP.

Kardioembolizační mozkové příhody, tedy mrtvice způsobené srdečními arytmiemi, představují podle odborníků přibližně 30 až 35 procent všech CMP. Zároveň patří mezi jejich nejzávažnější typy a nesou vysoké riziko opakování. Až pětina pacientů prodělá podle uvedených údajů další cévní mozkovou příhodu během dvou let.

Právě čas proto hraje při monitoraci srdečního rytmu důležitou roli. Podle doporučení Evropské organizace pro cévní mozkové příhody se při delším sledování zvyšuje šance, že lékaři fibrilaci síní zachytí. Při třicetidenní monitoraci se arytmie objeví přibližně u 9 až 16 procent pacientů, při ročním sledování už zhruba u 22 až 23 procent.

To je důvod, proč se u rizikových pacientů doporučuje s monitorací začít co nejdříve a podle situace v ní pokračovat i po propuštění z nemocnice. Dnešní implantabilní srdeční monitory přitom nejsou zařízení, kvůli kterému by pacient musel zůstávat v nemocnici. Jde o malé přístroje zaváděné injekčně, jejichž implantace probíhá ambulantně. Většina pacientů může odejít domů během několika hodin.

Monitorování pak může pokračovat dlouhodobě, v některých případech po dobu několika let. Data se navíc mohou přenášet na dálku, takže lékař nemusí čekat na další osobní návštěvu pacienta, aby měl k dispozici informace o jeho srdečním rytmu.

Do vyhodnocování velkého množství těchto dat stále více vstupuje také umělá inteligence. Nejde přitom jen o módní technologický doplněk, ale o snahu pomoci lékařům rychleji se zorientovat v datech, která vznikají při dlouhodobém monitorování. „Algoritmy AI umožňují rychlejší interpretaci dat, automatickou detekci arytmií i lepší vyhodnocení rizika pacientů,“ říká kardiolog Miloš Táborský.

Technologie tedy může lékařům usnadnit práci, samotné rozhodnutí ale podle odborníků musí vycházet z konkrétního pacienta. Ne každý člověk po mrtvici potřebuje stejně dlouhé sledování a stejný způsob monitorace. Důležitá je kombinace neurologického a kardiologického pohledu a volba postupu podle rizika konkrétního pacienta.

Smyslem dlouhodobého sledování je především zvýšit šanci, že se podaří najít příčinu mrtvice, která by při krátkém vyšetření zůstala skrytá. A pokud se podaří odhalit arytmii, může lékař na její zjištění navázat další léčbou, a snížit tak riziko, že se podobná příhoda bude opakovat.

Lidé s fibrilací síní mají v průměru pětkrát vyšší riziko cévní mozkové příhody než lidé bez této poruchy srdečního rytmu. Proto je její včasné odhalení důležitou součástí prevence.

Zdroj: Národní zdravotnický informační portál