Levandule jako cesta ke klidnější mysli

Levandule je pro naturopatku Helenu Neumannovou víc než rostlina, kterou člověk zasadí na zahradě a poté utrhne do vázy. Zakladatelka Levandulového údolí v Chodouni ji vnímá jako součást širšího vztahu člověka k přírodě a vlastnímu zdraví. Právě ten podle ní v současném životě často chybí. Člověk je obklopený informacemi, prací a neustálými podněty, ale stále méně času věnuje tomu, aby vnímal vlastní tělo, psychiku a prostředí, ve kterém žije.

„Zaobírat se sám sebou a zamést si před vlastním prahem bolí. A málokdo z nás to je ochoten nebo to vůbec dokáže,“ říká Neumannová. Schopnost věnovat pozornost vlastnímu prožívání popisuje jako „obývání sebe sama“. Člověk podle ní musí umět pracovat s vlastními myšlenkami, sny, výčitkami i výmluvami. Právě to podle ní bývá obtížnější než hledat řešení mimo sebe.

Jedním z prostředků, které tomu mohou pomoci, je příroda. Neumannová upozorňuje na různé podoby tohoto přístupu, od pobytu v lese přes zahradničení až po terapeutické zahrady. Nejde přitom jen o změnu prostředí. Práce s rostlinami člověka zaměstná jiným způsobem, zapojí dotek, vůni i pozornost a na chvíli ho odvede od každodenního provozu.

„Příroda je dokonalý řád, součást vesmíru, ať už vznikla jakkoli,“ říká Neumannová. Připomíná přitom, že zájem o léčebné a regenerační působení přírody není českou novinkou. Ve světě se pracuje například s koncepty jako japonské shinrin-yoku, tedy lesní koupání, skandinávský friluftsliv nebo terapeutické zahrady.

„Samotná zahrada, zahradničení, hrabání se v hlíně, květiny, léčebné zahrady, které nyní nemocnice po celém světě na základě prokazatelných úspěchů budují jako jeden z elementů uzdravení a rychlejší terapie, mají klíčovou roli v naší psychice, duševní hygieně a samozřejmě neoddělitelně fyzickém stavu,“ říká.

Právě tento přístup Neumannová rozvíjí také v Levandulovém údolí v Chodouni kousek od Berouna. Na jaře zde třeba vysazují 30 tisíc cibulovin jarních květin. Návštěvníci tak nemají jen procházet upravenou zahradou, ale mohou rostliny vnímat, dotýkat se jich, přivonět si k nim a utrhnout si čerstvou kytici přímo ze záhonu. Příroda se tak stává součástí samotného zážitku, nikoli pouze kulisou.

Do tohoto konceptu zapadá i levandule. Její vůně se tradičně spojuje s uvolněním a odpočinkem a její vztah ke spánku a k psychickému stresu má své místo také v odborných poznatcích. Farmaceutička PharmDr. Irena Hončlová upozorňuje, že Evropská léková agentura uznává tradiční použití levandulového oleje k podpoře spánku a zmírnění psychického stresu. Samostatná monografie existuje také pro levandulový květ.

„Levandule podpoří kvalitu spánku. Experimentální data ukazují, že látky v levanduli mohou ovlivňovat neurotransmiterové a autonomní mechanismy spojené s relaxací. Člověk tak může vnímat subjektivní uvolnění, snížení úzkosti nebo některých fyziologických projevů stresu.“

Důležitá je také kvalita konkrétního produktu. „Velký rozdíl však budeme pozorovat u kvalitního bio oleje vs. kosmetického/aromaterapeutického oleje,“ upozorňuje farmaceutka. Pokud má levandule sloužit jinak než pouze jako vůně, podle ní záleží mimo jiné na obsahu konkrétních látek, například linaloolu a linalylacetátu.

Neumannová ale nechce stavět přírodní péči na jedné rostlině ani jednom přípravku. Z jejího pohledu jde o mnohem širší změnu každodenních návyků. Příroda, práce s rostlinami, vůně, koupel nebo vědomé zpomalení mohou být součástí rituálů, které člověku připomínají, že jeho psychika potřebuje stejně jako tělo pravidelnou pozornost.

Ani Hončlová v tomto směru nevidí řešení v jednom preparátu. „Spousta lidí hledá jeden zázračný preparát, který vyřeší jejich zdravotní komplikace, ale on neexistuje,“ říká. Do celkové péče podle ní patří způsob stravování, pohyb, spánek, psychická pohoda i sociální vztahy. Přírodní prostředky mohou mít své místo, pokud zapadají do celkového přístupu.

Neumannová právě takovou práci se sebou spojuje i s tím, čemu říká „epigenetická cesta fyzickou, duševní a psychickou osou“. Člověk podle ní může znát řadu rad a postupů, ale samotná znalost ještě změnu nepřinese. „Víte, kolik lidí ke mně přichází na epigenetickou cestu fyzickou, duševní a psychickou osou, a když dojde na čtyři dohody jako jeden z úkolů transformace, většina řekne: Jé, to já četl nebo slyšel. A moje otázka na tělo je: Tak proč je nežijete? Žilo by se vám lépe.“

Také proto Neumannová zdůrazňuje, že přírodní péče nemůže být náhradou za vlastní aktivitu ani za odbornou léčbu. Stejně tak levandule sama o sobě nevyřeší dlouhodobou nespavost nebo psychické onemocnění. Může ale být součástí každodenního režimu, který vytváří prostor pro odpočinek.

V Levandulovém údolí se tento přístup snaží převést do konkrétního prostředí. Nejde jen o samotné pěstování levandule, ale také o zahradu, vůni, dotek, pohyb a možnost na chvíli vystoupit z běžného rytmu. „A proto budujeme v Evropě další místa Molecules of Life a v Levandulovém údolí nyní sázíme na jaro cibuloviny jarních květin, aby po zimě vyčerpaní lidé mohli přijet léčit se, pobýt, vnímat, dotýkat se, přivonět a nařezat si svou čerstvou kytici přímo z hlíny v zahradách,“ říká Neumannová.