SPECIÁL
Z Jeseníku do světa
O levanduli se mluví hlavně v souvislosti s vůní a relaxací, její využití ale sahá mnohem dál a dotýká se také spánku, stresu a duševní pohody
Do Lázní Bělohrad přijíždějí lidé s bolestmi zad a kloubů, ale také ti, kteří jsou unavení, přetížení, chtějí zlepšit kondici nebo si jednoduše dopřát čas na regeneraci
Levandule je pro naturopatku Helenu Neumannovou víc než rostlina, kterou člověk zasadí na zahradě a poté utrhne do vázy. Zakladatelka Levandulového údolí v Chodouni ji vnímá jako součást širšího vztahu člověka k přírodě a vlastnímu zdraví. Právě ten podle ní v současném životě často chybí. Člověk je obklopený informacemi, prací a neustálými podněty, ale stále méně času věnuje tomu, aby vnímal vlastní tělo, psychiku a prostředí, ve kterém žije.
„Zaobírat se sám sebou a zamést si před vlastním prahem bolí. A málokdo z nás to je ochoten nebo to vůbec dokáže,“ říká Neumannová. Schopnost věnovat pozornost vlastnímu prožívání popisuje jako „obývání sebe sama“. Člověk podle ní musí umět pracovat s vlastními myšlenkami, sny, výčitkami i výmluvami. Právě to podle ní bývá obtížnější než hledat řešení mimo sebe.
Jedním z prostředků, které tomu mohou pomoci, je příroda. Neumannová upozorňuje na různé podoby tohoto přístupu, od pobytu v lese přes zahradničení až po terapeutické zahrady. Nejde přitom jen o změnu prostředí. Práce s rostlinami člověka zaměstná jiným způsobem, zapojí dotek, vůni i pozornost a na chvíli ho odvede od každodenního provozu.
„Příroda je dokonalý řád, součást vesmíru, ať už vznikla jakkoli,“ říká Neumannová. Připomíná přitom, že zájem o léčebné a regenerační působení přírody není českou novinkou. Ve světě se pracuje například s koncepty jako japonské shinrin-yoku, tedy lesní koupání, skandinávský friluftsliv nebo terapeutické zahrady.
„Samotná zahrada, zahradničení, hrabání se v hlíně, květiny, léčebné zahrady, které nyní nemocnice po celém světě na základě prokazatelných úspěchů budují jako jeden z elementů uzdravení a rychlejší terapie, mají klíčovou roli v naší psychice, duševní hygieně a samozřejmě neoddělitelně fyzickém stavu,“ říká.
Právě tento přístup Neumannová rozvíjí také v Levandulovém údolí v Chodouni kousek od Berouna. Na jaře zde třeba vysazují 30 tisíc cibulovin jarních květin. Návštěvníci tak nemají jen procházet upravenou zahradou, ale mohou rostliny vnímat, dotýkat se jich, přivonět si k nim a utrhnout si čerstvou kytici přímo ze záhonu. Příroda se tak stává součástí samotného zážitku, nikoli pouze kulisou.
Do tohoto konceptu zapadá i levandule. Její vůně se tradičně spojuje s uvolněním a odpočinkem a její vztah ke spánku a k psychickému stresu má své místo také v odborných poznatcích. Farmaceutička PharmDr. Irena Hončlová upozorňuje, že Evropská léková agentura uznává tradiční použití levandulového oleje k podpoře spánku a zmírnění psychického stresu. Samostatná monografie existuje také pro levandulový květ.
„Levandule podpoří kvalitu spánku. Experimentální data ukazují, že látky v levanduli mohou ovlivňovat neurotransmiterové a autonomní mechanismy spojené s relaxací. Člověk tak může vnímat subjektivní uvolnění, snížení úzkosti nebo některých fyziologických projevů stresu.“
Důležitá je také kvalita konkrétního produktu. „Velký rozdíl však budeme pozorovat u kvalitního bio oleje vs. kosmetického/aromaterapeutického oleje,“ upozorňuje farmaceutka. Pokud má levandule sloužit jinak než pouze jako vůně, podle ní záleží mimo jiné na obsahu konkrétních látek, například linaloolu a linalylacetátu.
Neumannová ale nechce stavět přírodní péči na jedné rostlině ani jednom přípravku. Z jejího pohledu jde o mnohem širší změnu každodenních návyků. Příroda, práce s rostlinami, vůně, koupel nebo vědomé zpomalení mohou být součástí rituálů, které člověku připomínají, že jeho psychika potřebuje stejně jako tělo pravidelnou pozornost.
Ani Hončlová v tomto směru nevidí řešení v jednom preparátu. „Spousta lidí hledá jeden zázračný preparát, který vyřeší jejich zdravotní komplikace, ale on neexistuje,“ říká. Do celkové péče podle ní patří způsob stravování, pohyb, spánek, psychická pohoda i sociální vztahy. Přírodní prostředky mohou mít své místo, pokud zapadají do celkového přístupu.
Neumannová právě takovou práci se sebou spojuje i s tím, čemu říká „epigenetická cesta fyzickou, duševní a psychickou osou“. Člověk podle ní může znát řadu rad a postupů, ale samotná znalost ještě změnu nepřinese. „Víte, kolik lidí ke mně přichází na epigenetickou cestu fyzickou, duševní a psychickou osou, a když dojde na čtyři dohody jako jeden z úkolů transformace, většina řekne: Jé, to já četl nebo slyšel. A moje otázka na tělo je: Tak proč je nežijete? Žilo by se vám lépe.“
Také proto Neumannová zdůrazňuje, že přírodní péče nemůže být náhradou za vlastní aktivitu ani za odbornou léčbu. Stejně tak levandule sama o sobě nevyřeší dlouhodobou nespavost nebo psychické onemocnění. Může ale být součástí každodenního režimu, který vytváří prostor pro odpočinek.
V Levandulovém údolí se tento přístup snaží převést do konkrétního prostředí. Nejde jen o samotné pěstování levandule, ale také o zahradu, vůni, dotek, pohyb a možnost na chvíli vystoupit z běžného rytmu. „A proto budujeme v Evropě další místa Molecules of Life a v Levandulovém údolí nyní sázíme na jaro cibuloviny jarních květin, aby po zimě vyčerpaní lidé mohli přijet léčit se, pobýt, vnímat, dotýkat se, přivonět a nařezat si svou čerstvou kytici přímo z hlíny v zahradách,“ říká Neumannová.
Právě čtete ...