Odchod od uhlí je fakt, plyn tu bude ještě dlouho

Odchod od uhlí bereme jako fakt a počítáme s tím, že 30. léta budou minimálně v oblasti teplárenství ve znamení nízkoemisních nebo bezemisních zdrojů. V rozhovoru pro Týdeník Echo to uvedl generální ředitel společnosti ČEZ ESCO Kamil Čermák. Uvedl také, že plyn bude v Evropě ještě dlouho po roce 2035, a popsal, jaká podle něj bude nadcházející topná sezona.

Jaká bude nadcházející topná sezona? Nevypadá to totiž moc dobře.

Poslední krize nás vyškolily natolik, že jsme se v energetice naučili, že jedna následuje druhou a často se prolínají. To, co teď vypadá jako těžké zprávy z Hormuzu, je sice závažné, zároveň to ale zatím nemá středně- nebo dlouhodobý dopad. Když to řeknu v číslech, tak cena plynu na letošní zimu přesahuje 70 eur, na léta 2027 a 2028 je výhled na třiceti až padesáti. Tedy, teď je to sice výchylka, ale vzhledem k tomu, že dlouhodobě operujeme v „pětiletkách“, tak trh hodnotí tu nastalou situaci jako krátkodobý skok. Pokud z toho ovšem nájemník Bílého domu neudělá dlouhodobou záležitost, ale zatím to tak nevypadá. Co je důležité, je to, že díky našemu investičnímu plánu a dlouhodobosti plánování jsme připraveni držet cenu tepla tak, jak ji znají konzumenti z měst, obcí či průmyslu. A když se na to podívám jako obchodník, tak většinou jsou naše ceny nižší. Dobrou zprávou u této krize je, že nejsou nijak ohrožené dodávky plynu do Česka. Lodě, které vozí LNG do terminálů spadajících pod ČEZ, jezdí stále stejným tempem. Na jeden ten velký parník se přitom vejde i devadesát milionů metrů krychlových LNG, což je zhruba týdenní spotřeba ČR. Zatím jich přijelo a přijíždí tolik, že naše potřeby saturují. Tolik dobrých zpráv v obecně složité situaci.

V médiích se neustále mluví o tom, že plynové zásobníky se plní pomaleji než v minulých letech. Jakou roli obecně zásobníky v zimních měsících mají?

My tuhle debatu samozřejmě sledujeme. Situace v našem případě není špatná nebo kritická. Jestli naplněnost dosahuje 70, nebo 80 procent, to není úplně zásadní, jde o to, že je obecně na zdravé úrovni. A jak jsem říkal, žádné zásadní výpadky dodávek plynu navzdory situaci v Hormuzu nyní neregistrujeme. My teď navíc v teplárnách provádíme mohutné investice ve výši 80 miliard, včetně těch největších v severních Čechách, na severní Moravě nebo na Mělníce. Tyto investice vycházejí na pětiletku, tedy někdy do roku 2030 či 2031. A to je celkem hektické tempo. Ocenili bychom tak, když už nemáme jistotu na globální úrovni, aby byla více posílena předvídatelnost na národní úrovni, ať jde o legislativu, o dotační tituly, nebo o povolovací procesy. Tohle říkáme nejen my energetici, ale i průmyslníci. A jsme rádi, že se tomu věnuje pozornost.

Zmiňujete hektické tempo dekarbonizace nastavené na pět let. Jak by měla vypadat situace na konci té pětiletky?

Tempo je to vysoké a je to ambiciózní plán, ale ten proces jako takový rozhodně není překotný. Jsme připraveni doručit velké transformační balíky, bavíme se o severní Moravě, severních Čechách, konkrétně o Ústeckém kraji… Harmonogram postupuje, jak je naplánován, jsou tam samozřejmě nějaké technologické lhůty či výběrová řízení, s nimiž musíme počítat a mít tam nějaký polštář, ale hýbe se to zdárně kupředu. Na odchod od uhlí jsme tak reálně připraveni v termínech 2030 a dál. Bereme tedy odchod od uhlí v teplárenství jako fakt.

Skutečně se bez uhlí od těch 30. let obejdeme?

Počítáme s tím, že 30. léta budou, minimálně v oblasti teplárenství, ve znamení nízkoemisních nebo bezemisních zdrojů. Strašně důležité je to slovíčko „nízkoemisní“, protože se bavíme o zemním plynu, který je významným transformačním médiem. Dnes vidíme reálně, že se bez plynu neobejdeme ještě déle, než je avizovaný rok 2035. Byl jsem na jedné konferenci, kde jsme jen pro zajímavost hlasovali o tom, dokdy si myslíme, že tady bude zemní plyn jako transformační médium: 98 procent z nás hlasovalo pro to, že s ním budeme počítat ještě po roce 2050. Je to věc realismu, který by podle mě měla zohledňovat i Evropská komise. Zemní plyn je prostě zejména ve střední a východní Evropě klíčovým médiem. Jeho výhodou je, že je nízkoemisní, má o více než polovinu méně emisí než uhelné zdroje a také má daleko větší účinnost. To znamená, že se bude z plynových zdrojů platit daleko méně jedničkových povolenek, než by se ze stejného výkonu platilo z těch uhelných. To jsou všechno výhody. Ano, není bezemisní, ale energetika potřebuje nějaké přechodové období.

Ten rok 2050 vznikl jak?

To byla spíše taková výzva organizátorů významné energetické konference a bylo v tom samozřejmě hodně nadsázky. Signál spíše je, že se většina přítomné energetické komunity hlásila k tomu, že tady ten plyn zejména v teplárenství bude ještě dlouho po roce 2035. Ale třeba i v elektroenergetice tam, kde se vyrábí elektřina z paroplynového cyklu. Mimochodem, nyní plánujeme například výstavbu paroplynového cyklu nejen na Mělníce, ale i v Trmicích. Je to zdroj, u něhož počítáme s tím, že se bude podílet na výrobě jak tepla, tak elektřiny. Do budoucna se postupně v daleko větší míře připojí i obnovitelné zdroje, protože v tom Česko zaostalo. A samozřejmě se pak postupně najede i na modulární reaktory, které budou sloužit i jako zdroje tepla.

Co brání tomu, přestat používat plyn dříve?

Stávající plán Evropy je možná až příliš ambiciózní, pohled na danou situaci by mohla zreálnit. Energetika je velká loď, která ve změnách potřebuje dobře řízenou evoluci. Už to, že teď postupujeme v řádu pětiletek, je bezprecedentní rychlost. Postupně samozřejmě najedou moduláry, pak máte zelené plyny… My jsme připraveni v nových centrálních i decentrálních zdrojích použít do budoucna i zelené plyny, jako je třeba vodík. Nemůžeme se k tomu ale upínat jako k jediné ulici, po které půjdeme. Najíždíme energetický high-tech, který ale musí být dostupný v reálném čase a financích. Udržitelná energetika není jen o ekologii, ale znamená i ekonomickou udržitelnost z pohledu mohutných investic.

V čem je u vodíku problém? Proč to není takové „terno“, jak by se mohlo zprvu zdát?

Vodíku, který by se dal podle parametrů Evropské unie označit za zelený, je totiž hrozně málo. Je buď tzv. šedý, nebo hnědý. Zelený vodík musí být vyroben opravdu z čistě obnovitelných zdrojů. Zeptejte se třeba v Orlenu nebo Spolchemii, co to je za práci dodržet tyto parametry, aby se skutečně vyplatilo vyrábět zelený vodík. Sice už jde o aplikovaný výzkum, ale je to stále výzkum. Vodík tak v roce 2035 rozhodně nenahradí to, co tady pro teplárenství za obrovské peníze my i další energetické firmy budujeme. Další bioplyny jsou super, zvlášť pokud se budou více podporovat, ale nejsme v situaci, kdy by mohly nahradit ten objem výroby, který potřebujeme. Potřebujeme dostavět jádro, rozjet moduláry, potřebujeme udržet plyn jako transformační médium. Dekarbonizace je zkrátka evoluční příběh, který jsme ale schopni doručovat v rekordních časech. V dalších částech našeho podnikání například blízce jednáme s Novou Hutí, bývalou Liberty, o přípravě elektrické obloukové pece. A to je pecka. Mají na to téměř 10 miliard dotaci, my bychom jim k tomu postavili ještě baterku… V třineckém Werku zase stavíme paroplyn a přes PPA kontrakt jim dodáváme zelenou energii z fotovoltaik. To jsou přesně ty evoluční procesy v energetice i průmyslu, o kterých mluvím. A energetika a průmysl jdou v tomto příběhu ruku v ruce, chceme v této zemi moderní energetiku a konkurenceschopný průmysl.

Jakou roli v teplárenství bude hrát jádro a zmíněné malé modulární reaktory?

Je dobré, že má jádro obrovskou podporu populace. Češi ho považují za součást ideálního energetického mixu a zároveň je to zdroj, který může doručovat jak elektřinu, tak teplo. V regionech, kde SMR budou, tedy Temelín a pak se bavíme o Tušimicích nebo Dětmarovicích, by rozhodně mohly sehrát i roli tepelného zdroje. Evoluční cestou tak můžeme dojít k tomu, že jádro nahradí zase jiné zdroje. Využívat teplo je přitom schopné i klasické jádro, Temelín už svou „rouru“ do Českých Budějovic má, do Brna se z Dukovan nyní buduje. Vytápí docela velké regiony, nejde tedy o úplnou evoluci v technologii, ale spíše v tom, kde všude by jaderné zdroje byly. Výhoda jádra je v tom, že celková energetická strategie musí být nastavena na více než 40 let dopředu, což je hodně volebních cyklů. Je potřeba mít nějaký společný jmenovatel, aby nedocházelo k různým neočekávaným skokům, a tím jádro je. A jsem rád, že podpora budoucího mixu postavená na jádru a OZE je silná i u veřejnosti.

Kdy lidé mohou počítat s tím, že v daných oblastech, na severní Moravě či v severních Čechách, ten modulární zdroj bude stát?

Bavíme se o tom, že by první modulární reaktor v Temelíně by mohl stát ve druhé polovině třicátých let. Ale to, že ČEZ postupně získá 20procentní podíl v Rolls-Royce SMR, ukazuje, že je to velká priorita, připravujeme lokality a tak dále. Není to běh na krátkou trať, ale kdybychom dnes nepočítali, co bude za 30 či 40 let, tak by to nedostalo takovou forsáž, aby všechno bylo včas připraveno.