Jak zvýšit konkurenceschopnost evropské energetiky ve světě?

Jan Boubín

ekonom, NEWTON University

Jednou z cest pro zvýšení konkurenceschopnosti evropské energetiky by bylo snížení cen dodávaných energií. Zde je několik možností, jak snížení cen docílit. Diverzifikace dodavatelů by zvýšila tržní konkurenci a tlačila ceny dolů. Zmírnění legislativní zátěže ze strany evropských institucí by též umožnilo přirozeně snížit cenu pro konečné odběratele. Orgány Evropské unie by však musely minimálně ubrat ve svých střednědobých a dlouhodobých ekologických cílech.

Dále by bylo vhodné podpořit investice do moderní infrastruktury. Tato infrastruktura zefektivňuje proces přenosu energie od zdrojů k domácnostem a firmám, což přirozeně snižuje distribuční náklady a ve finále i konečnou prodejní cenu.

V neposlední řadě bych byl pro podporu rozvoje využívání obnovitelných zdrojů. Neomezenost jejich množství nezpůsobí převis poptávky nad nabídkou, a právě proto jsou jejich ceny stabilní a využitelnost maximálně efektivní. Zároveň bych však příliš neutlumoval zdroje současné, především z jaderné energie, která splňuje přísné ekologické nároky a samotná výroba je nákladově přijatelná. Bylo by tedy vhodné do budoucna kombinovat obnovitelné zdroje s aktuálními možnostmi.

Cyril Svozil jr.

předseda správní rady FENIX GROUP, a. s.

Opuštěním zničujících zelených opatření, známých pod pojmem Green Deal, která povedou k vytlačení průmyslu z Evropy a z hlediska emisí nebudou mít žádný pozitivní efekt, protože povedou výhradně k tomu, že se bude zboží dovážet. V energetice vede tato ideologie k uzavírání stabilních zdrojů a extrémní výstavbě zdrojů obnovitelných, které ve svém důsledku tlačí průměrné ceny kWh nahoru. Jak nám ukázal příklad Německa, které je na této cestě nejdále, tak ani obří investice do obnovitelných zdrojů nevedou k dostupným cenám elektřiny, a dokonce ani k nižším emisím. Dále definitivní opuštění systému virtuálních emisních povolenek.
Při výběru dodavatelů plynu a dalších komodit nepostupovat ideologicky, ale čistě ekonomicky, tedy nakupovat zdravě = podle výše ceny. Také důrazem na urychlenou výstavbu a zjednodušení byrokracie při výstavbě nových jaderných zdrojů, které se dlouhodobě ukazují jako optimální technologické řešení. Posilovat bychom měli opěrné body distribuční soustavy celky bateriových úložišť, která pomohou překlenout cenové špičky.

Jan Raška

analytik Fio banky

Cestu hledejme prostřednictvím dalšího rozvoje obnovitelných zdrojů energie a pokračujícího využívání jaderné energetiky. Jedině takto Evropa, potažmo česká ekonomika, srazí závislost na smrtícím koktejlu složeném z drahých fosilních paliv dovážených z rizikových regionů a drahých emisních povolenek. Zvětšující se podíl bezemisní energetiky povede k větší rezistenci vůči externím cenových šokům na globálních trzích s plynem a omezí se tím negativní dopady do cen elektřiny. V konečném důsledku by kombinace rozvoje OZE a dalšího využívání jádra měla vést k nižším cenám elektřiny. V ČR v tomto směru z mého pohledu zaostáváme, zejména ohledně budování kapacit ve větrné energetice. Ve výstavbě nových jaderných bloků jsme již také mohli být dále, rozšíření Temelína bylo velkým tématem už v první polovině desátých let. Tendr byl tehdy zrušen a vše se výrazně posunulo v čase. Nyní se v tomto směru dostáváme do diskomfortu, když ekonomická životnost uhelných elektráren směřuje do finální fáze. Evropské energetice rovněž prospěje efektivnější přeshraniční propojení. S lepším propojením sítí může do středoevropského regionu ze západní Evropy snadněji proudit levnější elektřina vyrobená z OZE.

Tomáš Křapáček

Senior Manager Moore Czech Republic

Evropská energetika technologicky nezaostává, ale její konkurenceschopnost dnes omezuje především cena energie a rychlost, s jakou dokáže nové investice realizovat. Evropský průmysl dlouhodobě čelí vyšším cenám elektřiny a zemního plynu než řada konkurentů v USA nebo Asii, což je důsledkem kombinace energetické závislosti na dovozu, vyšších nákladů transformace a pomalejší výstavby nové infrastruktury.

Základem je předvídatelná regulatorika. Energetické investice mají zpravidla životnost desítky let a investoři potřebují jistotu stabilních pravidel. Stejně důležité je zrychlení povolovacích procesů, protože nové zdroje a infrastruktura se dnes často připravují déle, než trvá jejich samotná výstavba.

Klíčovou oblastí jsou také sítě a flexibilita. Bez investic do přenosových a distribučních soustav, akumulace, digitalizace a chytrého řízení spotřeby nebude možné naplno využít potenciál levné elektřiny z obnovitelných zdrojů v místě skutečné potřeby. Evropa zároveň potřebuje mobilizovat soukromý kapitál – veřejné rozpočty samy energetickou transformaci nezaplatí.

Roman Ďurčo 

předseda Odborového svazu KOVO

Především by se Evropa neměla sama střílet do nohy. Svou konkurenceschopnost si sama ohrožuje různými nařízeními, podobně jako se to děje i v dalších sektorech. Narážím samozřejmě na současnou podobu Green Dealu a systém emisních povolenek. Politika EU v oblasti klimatu a energetiky vede k extrémně vysokým nákladům na energii a na emise CO₂, což konkurenceschopnost evropského průmyslu prudce snižuje. Sami se pak bez boje odevzdáváme do rukou konkurence ze zámoří či z Číny.

Změnit by to měl zásah do trhu s energií s jasným cílem snížit náklady na energie. Za odbory jsme se k tomuto tématu již nejednou vyjadřovali a požadovali aktivní přístup jak na národní, tak na evropské úrovni. Bez něj se totiž nic nezmění.

Na začátku tohoto roku jsme ve Vítkovicích pořádali manifestační mítink na podporu evropského průmyslu. Zúčastnili se ho také zástupci odborů ze Slovenska, Německa, Polska a Maďarska a vystoupili na něm i představitelé současné vládní koalice, což považuji za závazné. Zazněla na něm mimo jiné právě i výzva k revizi zmíněných opatření, která konkurenceschopnost evropské energetiky ohrožují.

Daniel Newton

Chief Sales Officer 2JCP

Abychom obnovili energetickou konkurenceschopnost Evropy, musíme překlenout propast mezi ambiciózní politikou a reálnou průmyslovou exekucí. Přechod na čistou energii – ať už jde o vodík, CCUS, nebo modernizaci sítí – vyžaduje spolehlivé nasazení technologií ve velkém měřítku. Evropa dnes vyniká v inženýrských konceptech, ale často naráží na úzká hrdla dodavatelských řetězců. Abychom obstáli globálně, musíme přejít k modularizaci a realizaci projektů na klíč, což radikálně snižuje rizika, náklady i čas výstavby. Přesně proto jsme v rámci skupiny vytvořili naši divizi 2JCP NEXUS, abychom dokázali plynule integrovat komplexní inženýring, výrobu a finální instalaci napříč celým životním cyklem projektu. Technologické know-how už v Evropě máme; klíčem ke konkurenceschopnosti je nyní schopnost realizovat složité projekty rychle a proměnit strategické vize v reálný provoz.

Martina Krásnická

ekonomka, CEVRO Univerzita

Ve výuce se v otázkách energetiky často opírám o M. Ridleyho a V. Smila. Jak by na nekonkurenceschopnou evropskou energetiku ve stručnosti odpověděli? Oba se shodnou, že evropská strategie postavená na OZE a regulaci ničí průmysl extrémními cenami. Fyzikální realista Smil varuje před nízkou energetickou hustotou OZE a zdůrazňuje nutnost zachovat jádro i plyn. Počítá s pomalou transformací a tlumením spotřeby. Liberální „racionální optimista“ Ridley vidí spásu v trhu: požaduje zrušení dotací, uvolnění těžby břidlicového plynu po vzoru USA a deregulaci výstavby malých modulárních reaktorů. Zatímco Smil považuje za klíčové i vědomé úspory a mírnění nároků, Ridley plně věří v lidskou vynalézavost a inovace, které problém vyřeší bez nutnosti jít cestou kontraproduktivních úspor. Přicházející energetická krize přináší i pozitivum: tyto strukturální problémy evropské konkurenceschopnosti snad budou ve veřejném prostoru zaznívat častěji a donutí politiky konat. Případné pozitivní výsledky nicméně uvidíme nejdříve ve střednědobém horizontu.

Martin Pacovský

investiční ředitel fondu ARETE ENERGY

Konkurenceschopnost evropské energetiky nezvýšíme jedním opatřením, ale změnou fungování celého systému. Evropa musí mnohem lépe využít flexibilitu na straně výroby i spotřeby. To znamená zapojit bateriová úložiště, řízení spotřeby, agregaci flexibility, lokální zdroje i chytré kogenerační elektrárny, které dokážou pružně reagovat na situaci v síti a cenu elektřiny. Současně je nutné výrazně posílit distribuční sítě a odstranit bariéry pro nové projekty. Klíčové budou také nové obchodní modely, které zvýší nabídku elektřiny v době vysokých cen a naopak využijí přebytky z obnovitelných zdrojů při nízkých či záporných cenách. Právě zde se otevírají zajímavé investiční příležitosti ve flexibilitě výroby i spotřeby. Zároveň je podle nás namístě otevřít debatu o rozšíření vlastní těžby zemního plynu a o realističtějším nastavení klimatických cílů tak, aby neoslabovaly průmyslovou konkurenceschopnost Evropy.