Docela té nostalgii rozumím

Jaroslava Rudiše člověk zastihl po léta nejlépe ve vlaku mezi Prahou a Berlínem, černá kožená bunda, pramen vlasů z čela, černé kulaté brýle, něco tluče do notebooku. Byl permanentně na cestě, ze čtení na čtení, sám nebo s kapelou Kafka Band, česky nebo německy. Jeho knihy se dají nazvat kultovní, čtou je i mladí hoši, kteří mívají jiné zájmy než literaturu. A samozřejmě dívky. Ale i on trochu stárne, jeho kštice nabírá lehce šedší tón. A také se trochu mění záběr jeho psaní: o dějinnou…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům Týdeníku Echo

Odemkněte si všechny články zakoupením digitálního předplatného.
Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Předplatné

Přihlásit se