Bojíme se o zdraví, ale měnit se nechceme

Na úvod jedna pozitivní zpráva. Češi důvěřují tuzemskému systému zdravotnictví. Se současným systémem je podle letošního STADA Health Reportu spokojeno 74 procent lidí, výrazně více, než činí evropský průměr (56 procent). Současně ale při pohledu do budoucnosti přibývá obav: dvě třetiny Čechů se bojí stárnutí, 75 procent zhoršení fyzické kondice či nemocí a 67 procent poklesu kognitivních schopností, například demence. Avšak když dojde na otázku, co jsme ochotni změnit, aby se nám podobné problémy vyhnuly, obraz už tak příznivý není.

Právě v tom se ukazuje jeden z největších paradoxů českého zdraví. Víme, čeho se bojíme, víme do značné míry i to, co bychom měli dělat, a přesto své zdraví často začínáme řešit až ve chvíli, kdy se objeví problém. Na preventivní prohlídky stále nechodí 24 procent Čechů, byť je to výrazné zlepšení proti 39 procentům v roce 2023. Zároveň Češi sami považují prevenci za jednu z oblastí, které by si zasloužily ve zdravotnictví posílit: 43 procent z nás by při rozhodování o změnách systému investovalo právě tímto směrem.

„Podle mě je největší překážkou zdravějšího života Čechů to, že zdraví bereme jako něco, co řešíme až ve chvíli, kdy už bolí, místo toho, aby byla péče o tělo běžnou součástí každodenního života,“ přibližuje Elizabeth Pavlíčková, vedoucí lékařka z renomované Elizabeth Beauty Clinic. „Ve své praxi vidím, jak moc lidem chybí prevence: pravidelný pohyb, kvalitní spánek, jídlo a naučit se zpomalit v době, kdy je všechno nastavené na výkon a neustálou dostupnost. Chronický stres se pak podepisuje nejen na psychice, ale i na kůži a hormonální rovnováze a pacienti přicházejí až s viditelnými následky,“ říká lékařka. Podotýká, že tento problém je výzvou pro celou společnost: „Nesmíme zapomínat na ekonomický rozměr: kvalitní potraviny, čas na pohyb i odbornou péči si řada lidí nemůže dovolit. Změna k lepšímu proto musí jít ruku v ruce se změnou priorit celé společnosti, nejen jednotlivce.“

Podle Evy Kandrnalové, vedoucí lékařky Galen Clinic, se Češi polarizují dokonce už i v přístupu ke zdraví. „Vidím dva protichůdné tábory. V jednom lidé nechodí na preventivní prohlídky a o zásady zdravého životního stylu se příliš nezajímají. Ve druhém sílí skupina těch, kteří vybaveni různými biometrickými senzory docházejí do longevity klinik a váží si každé sousto jídla.“ Kadrnalová připomíná, že Češi jsou v Evropě mimořádní také vysokou tolerancí k neřestem. „Zdůraznila bych prvenství ve spotřebě alkoholu, který je podobně rizikovým kancerogenem jako tabák.“

Tento problém nelze vysvětlit výhradně nedostatkem informací. Češi totiž podle STADA reportu většinou vědí, že pohyb, spánek, kvalitní strava nebo omezení alkoholu a kouření zdraví prospívají. Potíž je spíš v tom, že každodenní prostředí často podporuje přesný opak. Práce, digitální technologie, dostupnost jídla i neustálý tlak na výkon vytvářejí podmínky, v nichž je jednodušší podlehnout okamžitému pohodlí než myslet na zdravotní stav za deset nebo dvacet let.

„Za největší překážku zdravějšího života Čechů považuji odcizení se od sebe samých a neuvědomování si skutečné vlastní ceny a ceny vlastního zdraví,“ říká Petr Havlíček, výživový specialista a pedagog na NEWTON University. Podle něj žijeme v prostředí, které nás vede spíše k okamžitému uspokojení než k péči o dlouhodobou kondici. „Západní materiálně orientovaný životní styl nabízí levný, všudypřítomný dopamin: jídlo 24/7, nekončící digitální obsah, obchody narvané zbožím, alkohol, neustálé pracovní podněty. Tomu rozhodně není těžké podlehnout. Těžké je na chvíli zpomalit, vnímat signály vlastního těla a přemýšlet, co nám skutečně prospívá a dělá život hodnotným.“

Právě schopnost zpomalit může být důležitější, než se na první pohled zdá. Zdraví totiž není něco, co lze jednorázově „zařídit“ návštěvou lékaře. Je výsledkem celé řady každodenních rozhodnutí, která se často zdají příliš banální na to, aby měla zásadní význam. Kolik člověk spí, kolik se hýbe, co jí, jak pracuje se stresem nebo zda chodí na preventivní kontroly. Problém nastává ve chvíli, kdy se tyto drobnosti začnou dlouhodobě sčítat.

„Přitom sami sebe často odkládáme na vedlejší kolej. Spánek, pohyb, pravidelné jídlo, vztahy a prostor pro regeneraci se stávají věcmi, které lze obětovat ve prospěch výkonu, práce nebo péče o druhé. Sebe pak začneme řešit až ve chvíli, kdy se objeví bolest, únava, nadváha nebo závažná zdravotní diagnóza,“ upozorňuje Havlíček.

Data ze STADA Health Reportu jeho pohled v některých ohledech dobře ilustrují. Češi například velmi silně vnímají obezitu a nezdravý životní styl jako zdravotní problém, podle STADA je to vůbec nejvýraznější obava mezi sledovanými zeměmi. Současně ale patříme mezi národy, které jsou nejméně ochotné vzdát se některých návyků ve prospěch delšího a zdravějšího života. Masa se nechce vzdát 53 procent Čechů, času u obrazovek 32 procent, sladkého 17 procent, alkoholu 14 procent a kouření 11 procent.

Nejde přitom jen o jídlo nebo pohyb. Do obrazu zdraví stále výrazněji vstupuje psychika. Dobré duševní zdraví deklaruje podle letošního průzkumu pouze 53 procent Čechů. „Je známo, že buňky imunitního systému na sobě nesou receptory pro stresové hormony, proto chronický stres zvyšuje vnímavost k infekčním nebo nádorovým onemocněním. Domnívám se, že zdravým přístupem je kompromis. Vnímat svoje tělo, pravidelně si dopřávat digitální detox, pečovat o zdravý spánek a vztahy s lidmi kolem sebe a tím přispívat k co největší psychické pohodě,“ uzavírá lékařka Kandrnalová.