Za pracovníky do světa

Které profese dnes u nás chybějí nejvíce a jak obtížné je tyto pracovníky získat?

Nevozíme ruce a nohy, vozíme kvalifikované profesionály. Většinu tvoří svářeči, CNC operátoři, soustružníci, zámečníci, elektrikáři, lakýrníci a karosáři, řezníci a nově také pečovatelé a zdravotníci. Když česká firma hledá deset svářečů, přihlásí se dva. Na Filipínách jich na stejnou nabídku přijde osmdesát a zaměstnavatel si v testovacím centru vybírá ty nejlepší přímo při práci.

Jak náročné je zahraniční pracovníky začlenit do českých firem a pracovních týmů? Jsou nějaká specifika ve stavebnictví?

Samotní Filipínci se integrují rychle. Mluví anglicky a jsou zvyklí pracovat v mezinárodních týmech po celém světě. Náročnější je to pro firmu. Filipínská kultura je jiná než česká, Filipínci vnímají firmu jako rodinu a s problémem za nadřízeným sami nepřijdou, protože to považují za selhání. Proto máme přímo ve firmách síť koordinátorů, kteří pomáhají s integrací i s běžnými starostmi, a firmy učíme, jak s filipínskou komunitou pracovat, od mistrů, kteří se učí anglicky, až po nastavení procesů. Zhruba 90 % našich Filipínců tak vydrží u zaměstnavatele celé dva roky. Ve stavebnictví jsme na začátku, ale Filipínci stavěli Dubaj i Singapur a stavby dobře znají.

Jaký je přínos filipínských pracovníků pro českou ekonomiku a veřejné finance?

Zásadní. Filipínci tu pracují, platí daně a odvody a utrácejí. Ukažme si to na 16 tisících lidí, kteří dnes v Česku žijí. Počítejme, že polovina z nich pracuje na kvalifikovaných pozicích a polovina na nekvalifikovaných. Podle našich interních dat je medián hrubé mzdy kvalifikovaných 40 078 Kč a nekvalifikovaných 27 993 Kč měsíčně. Na sociálním pojištění, zdravotním pojištění a dani z příjmu odvedou zhruba 3,45 mld. Kč ročně. Jen sociální pojištění dělá asi 2,08 mld. Kč. Do státního rozpočtu tak přiteče zhruba 2,6 mld. Kč ročně a dalších 0,88 mld. Kč dostanou zdravotní pojišťovny. Čisté mzdy dělají asi 5,3 mld. Kč ročně. Většinu z nich Filipínci utratí v Česku, za bydlení, v obchodech a za služby. Na DPH stát získá dalších 0,4 až 0,6 mld. Kč. Celkem tak veřejné finance dostanou přibližně 4 mld. Kč ročně. A mluvíme o lidech, kteří obsadili místa, na která se čeští uchazeči nehlásí. Bez nich by řada firem musela omezit výrobu.

Řada agentur při zprostředkovávání pracovníků nepostupují férově. Co odlišuje poctivou agenturu od té, která chce především rychle vydělat?

Zaprvé: poctivá agentura má v Česku povolení ke zprostředkování zaměstnání pracovníkům mimo EU a na Filipínách akreditaci od filipínského ministerstva DMW. Poctivá agentura dále vydělává na službě zaměstnavateli, nikdy na pracovníkovi. Od člověka nesmí brát poplatky za zprostředkování a nesmí mu dávat k podpisu dokumenty mimo oficiální akreditaci, například závazek zaplatit vysokou částku, pokud nevydrží dva roky. Musí mít akreditaci u ministerstva práce i u filipínské státní agentury, a to za sebe i za každého zaměstnavatele. A musí umět říct ne. My odmítáme firmy, které nesplňují podmínky Programu kvalifikovaný zaměstnanec, i firmy se špatnou pověstí, kde se neplatí přesčasy nebo je nedůstojné ubytování. Rozdíl se ale ukáže hlavně po příletu. Nepoctivá agentura odevzdá lidi na letišti a dál se nestará. My se o ně staráme celé dva roky.

Co všechno musí agentura zajistit, aby celý proces proběhl legálně a zároveň důstojně pro samotného člověka?

Legálně to znamená pracovat výhradně přes vládní Program kvalifikovaný zaměstnanec, ve kterém stát prověří zaměstnavatele, a přes akreditovanou filipínskou agenturu. Následuje výběr a testování přímo na Filipínách, vyřízení zaměstnanecké karty, lékařské prohlídky, letenka a ubytování, které u Filipínců hradí zaměstnavatel. Důstojně to znamená, že člověk předem ví, za jakou mzdu, kde a s kým bude pracovat, češtinu se učí ještě před odletem a po příletu má koordinátora, který mu pomáhá se vším od úřadů po běžný život v obci.

Které profese dnes chybějí nejvíce a jak obtížné je tyto pracovníky získat? Zprostředkováváte i kvalifikované zaměstnance, nejde tedy jen o řadové pozice?

Nevozíme ruce a nohy, vozíme kvalifikované profesionály. Většinu tvoří svářeči, CNC operátoři, soustružníci, zámečníci, elektrikáři, lakýrníci a karosáři, řezníci a nově také pečovatelé a zdravotníci. Když česká firma hledá deset svářečů, přihlásí se dva. Na Filipínách jich na stejnou nabídku přijde osmdesát a zaměstnavatel si v testovacím centru vybírá ty nejlepší přímo při práci. Ve stavebnictví poptávka teprve začíná růst, protože firmy chtějí diverzifikovat týmy, které dosud stály hlavně na Ukrajincích.

Co musí firma udělat, aby zaměstnávání lidí ze zahraničí fungovalo dlouhodobě a nebylo jen rychlým řešením nedostatku pracovníků?

Především nesmí brát cizince jako levnou pracovní sílu. Pro Filipínce jsou rozhodující tři věci. Férová mzda, ubytování, které jim nesebere velkou část výdělku, a někdo, na koho se mohou obrátit. Firma, která nabízí jen zákonné minimum, o lidi dříve nebo později přijde. Dlouhodobě to funguje tam, kde firma investuje do zapracování, například si nechá lidi vyškolit na konkrétní profesi, odbornost ještě na Filipínách, kde má koordinátora a kde podporuje výuku češtiny a slučování rodin. Tam lidé zůstávají i po dvou letech.

Specializujete se výhradně na pracovníky z Filipín. Proč právě odsud?

Filipíny jsou dnes pro Česko hlavním zdrojem kvalifikované pracovní síly a stát pro ně vyčlenil roční kvótu 10 300 míst. Je to země se 120 miliony obyvatel a dobrým školstvím, kde lidé mluví anglicky a mají zkušenost z práce po celém světě. Kulturně jsou nám blízcí a průměrný věk příchozích je kolem 34 let, tedy přesně generace, kterou stárnoucí Česko potřebuje. Žije jich tu přes 16 tisíc a jde o nejrychleji rostoucí komunitu cizinců. Věnujeme se jim více než deset let a nic jiného neděláme, protože právě specializace nám umožňuje dělat to pořádně. A naše firmy tam najdou všechny profese, které poptávají.