Víno mám v krvi od narození

V Horních Bojanovicích na Břeclavsku hospodaří rodina, pro kterou víno nikdy nebylo jen řemeslem, ale skutečně otázkou krve – jak to sám formuluje majitel vinařství Josef Rous. Vinařství Rous je malý jihomoravský rodinný podnik, ale jeho kořeny sahají mnohem hlouběji, než napovídá oficiální datum založení. „Víno provází naši rodinu už od padesátých let minulého století. Mám ho tedy v krvi od narození,“ říká Josef Rous.

A nyní předává řemeslo svému synu Dominikovi. Stejně jako to kdysi po večerech u vinohradu dělal i jeho otec, jenž celý život pracoval ve vinařském družstvu Vinopa ve výrobním závodu v Pavlovicích. Práci u vinohradu si ale nosil i domů – v podobě přídělu, který tehdy dostával každý zaměstnanec družstva k vlastnímu obdělávání na domácím vinohradu.

„Táta byl pořád v práci, neměl na rodinný vinohrad moc času a pracoval tam po nocích. Ze začátku to bylo malé hospodářství – měli jsme třeba deset arů a sotva pět set hlaviček. Byli jsme spíš takoví zahrádkáři,“ vzpomíná Josef Rous. Na vinohradu se tehdy dřelo hlavně po večerech a hlavní práci odváděl on sám s matkou a zbytkem rodiny.

Rous ale malý vinohrad postupně přebral a začal rozšiřovat. Nakonec z toho vyrostlo vinařství schopné vyprodukovat každý rok kolem dvaceti tisíc litrů vína. „Začínal jsem bez dotací, s plastovými nádržemi, pak jsem přešel na nerezové a z malého množství jsme to vytáhli na dvacet tisíc litrů,“ popisuje Rous desítky let dlouhou cestu.

Zatímco otec obdělával příděl od družstva, Josef Rous si postupně bral vinohrady do pronájmu a vinařství budoval krok za krokem sám. Dnes má zhruba hektar vinohradu, což je asi pět tisíc keřů, ale většinu hroznů nakupuje od ověřených pěstitelů z okolí.

„Osmdesát procent hroznů nakupuji od prověřených pěstitelů z okolí – vlašáky třeba ze Sedlce, červené víno z Vrbice nebo bílé z Pálavy,“ vysvětluje Rous model, díky němuž může u svých vín kombinovat charakter několika lokalit jižní Moravy, aniž by musel sám obdělávat desítky hektarů.

Hrozny pocházejí převážně přímo odsud – rodina si zakládá na terroir a geniu loci tohoto konkrétního místa jižní Moravy, tedy na jedinečném spojení půdy, polohy a mikroklimatu, které dává vínu charakter.

Ve výrobě se Rousovi drží především tradičních postupů, které se v rodině předávají po generace, zároveň si ale nezavírají dveře před novými technikami a snaží se do vína vnášet i prvky modernějšího vinařství. Hrozny jsou pěstovány bez chemických přísad a pesticidů, s důrazem na ohleduplnost k přírodě.

Sortiment vinařství zahrnuje bílá, růžová i červená vína, mimo jiné odrůdy jako Tramín červený nebo Zweigeltrebe, i vlastní autorskou kupáž nazvanou Roussen, čímž spojuje rodinné příjmení s charakterem vína.

Za největší komplikace dnešního malovinařství označuje Josef Rous dvě věci – počasí a tlak levné konkurence. Sucho zmenšuje bobule, mráz a kroupy dokážou úrodu zničit prakticky přes noc. Druhým problémem jsou ceny, kdy malý rodinný podnik v tomto ohledu nemůže soupeřit s dovozovým vínem z velkých obchodních řetězců.

„Když supermarkety prodávají sedmičku vína v akci za šedesát korun z dovozu, nemůžete tomu konkurovat. Jen náklady na hektar vinohradu vyjdou třeba na osmdesát tisíc korun,“ popisuje Rous nepoměr, s nímž se malá vinařství musí denně vyrovnávat. „Já dělám poctivé víno, ale lidé často koukají jen na nejnižší cenu.“

Právě proto se Vinařství Rous dávno přestalo soustředit na velkoobjemový prodej a vsadilo na osobní přístup. Podle majitele dnes fungují spíš zážitkové akce, otevírání sklepů nebo putování za vínem než prodej kartonů ve velkém.

Příběh Vinařství Rous je typickým příkladem drobného moravského rodinného vinařství, které nevzniklo z ničeho, ale vyrostlo z celoživotní vášně jedné rodiny předávané z otce na syna. Zatímco mnohá vinařství budují svou identitu na velikosti produkce nebo technologii, Rousovi stavějí především na tom, že za každou lahví stojí konkrétní rodina a tři generace zkušeností, jež se v Horních Bojanovicích předávají dál.

Jádrem jeho firmy je právě generační štafeta. Josef Rous sám zdůrazňuje, že na výrobě se nepodílí jen on se synem, ale celá rodina – a že právě proto může říct, že se víno u nich vyrábí s péčí a láskou, jaké se od rodinného podniku očekávají.