Bezpečně v síti

„Vypni ten mobil. Jsi na něm moc dlouho, jdi radši ven!“ Podobné věty patří podle dětí k nejčastějším podobám rozhovorů s rodiči o mobilních telefonech. Místo sdílení toho, co na internetu zažívají, se debata často stáčí k času strávenému u obrazovky, zákazům a nastaveným limitům. Jenže právě takový přístup může vést k tomu, že se děti rodičům se svými zážitky a problémy svěřovat nechtějí.

Ukázal to průzkum Nadace O2 a agentury NMS, který zkoumal digitální život dětí ve věku od osmi do patnácti let. Do kvantitativního šetření se zapojilo 1700 žáků základních škol. Výsledky ukázaly, že pouze 37 procent dětí vnímá rozhovory s rodiči o mobilech pozitivně. Zbylých 63 procent zažívá komunikaci neutrální, napjatou nebo žádnou. Problém přitom není jen v tom, kolik času děti tráví na telefonu, ale také v tom, jak rodiče o jeho používání mluví.

Děti si často připadají nepochopené. Zatímco rodiče řeší především čas u obrazovky a bezpečnost, jejich potomci by chtěli mluvit také o tom, co je baví. Podle výzkumu 52 procent dětí touží po tom, aby rodičům mohly více ukázat, co na mobilu dělají. Nejde tedy nutně o to, aby se rodiny o telefonech bavily častěji, ale aby jejich rozhovory vypadaly jinak. „Chtěla bych, aby se naši dívali na stejného youtubera jako já, aby věděli, na co se vůbec koukám,“ popsala své přání jedenáctiletá dívka. Jiná dvanáctiletá respondentka by si zase chtěla s rodiči zahrát mobilní hru Brawl Stars.

Nejčastěji děti zmiňují potřebu důvěry, zájmu bez odsuzování a společného sdílení. Zatímco mladší potomci zájem rodičů zpravidla vítají, přibližně kolem jedenáctého roku věku se může začít měnit v pocit kontroly. „Neboli okno pro nastavení otevřené komunikace se zavírá někdy kolem 11. roku dítěte,“ konstatují výzkumníci. Odůvodňují to tak, že s dospíváním pomalu roste potřeba samostatnosti a soukromí. Proto je potřeba začít děti a jejich on-line svět chápat už v co nejnižším možném věku.

AI máma není máma

Do digitálního života dětí ale také stále výrazněji vstupuje umělá inteligence. Ve věkové skupině od dvanácti do patnácti let ji podle výzkumu používá už 60 procent dětí. Neslouží jim přitom jen k vyhledávání informací nebo k učení. Některé se na ni obracejí také s osobnějšími otázkami a využívají ji jako rádce.

Pozornost si zaslouží zejména důvěra, kterou jí děti přisuzují. Celkem 76 procent dětí ve věku 12 až 15 let používajících AI věří informacím, které jim poskytuje, a často nemají potřebu ověřovat si je z dalších zdrojů. To může být problém zejména v situacích, kdy dítě řeší citlivou osobní otázku nebo potřebuje pomoc s něčím, co přesahuje možnosti technologie. „Častěji se AI svěřují děti z rodin, kde je mobil zdrojem napětí a rodičovský zájem vnímají spíše jako dohled nebo kde se o digitálním světě vůbec nemluví,“ podotýká Jakub Bakule, ředitel agentury NMS.

Nadace proto v rámci osvětové kampaně varuje děti a náctileté, aby umělé inteligenci nesvěřovali nic, co by jim mohlo uškodit, pokud by se tyto informace dostaly do nesprávných rukou. Zároveň by měli mít na paměti, že AI nemusí vždy poskytovat správné informace a nemůže nahradit důvěryhodného dospělého.

Web ukáže, jak na to

Právě propojení digitální bezpečnosti a komunikace v rodinách je jedním z hlavních témat, na která Nadace O2 reaguje. Po téměř deseti letech se její vzdělávací program O2 Chytrá škola mění na Bezpečně v síti. Nový projekt se vedle dětí a učitelů výrazněji zaměřuje také na rodiče a nabízí jim praktické návody, jak s potomky o digitálním světě mluvit.

Na webu Bezpečně v síti rodiče naleznou bezplatné vzdělávací materiály, články, podcasty, tipy pro lepší komunikaci i informace o bezpečném používání umělé inteligence. Jednou z novinek je třeba krátký test, který rodičům pomůže zjistit, jaký styl komunikace o mobilech v jejich rodině převažuje. Na základě odpovědí získají komunikační profil a doporučení, jak rozhovory přizpůsobit věku dítěte a jeho potřebám.

Praktický je také nástroj nazvaný Rodinná dohoda. Pomáhá rodičům a dětem společně nastavit pravidla pro čas strávený na telefonu, používání aplikací a her nebo ochranu soukromí. Nejde přitom jen o zákazy. Součástí dohody jsou závazky obou stran, včetně příslibu rodičů rodičů dítě vyslechnout a netrestat ho za to, že se jim svěří.

Ať děti vědí, že o ně máte zájem

„Děti chtějí rodičům svůj digitální svět ukázat, ale potřebují cítit, že jejich zážitky budou vyslechnuty a pochopeny,“ říká Dominika Herdová, ředitelka Nadace O2.

Výzkum ukázal, že většina dětí doma zažívá nepříjemné nebo žádné rozhovory o mobilech. Co by měli rodiče dělat jinak?

Pomáhá ptát se podobně jako na jiné části života dítěte. Co ho teď baví, jakou hru hraje, koho sleduje nebo co zajímavého vidělo. Klidně si nechat něco ukázat nebo vysvětlit. Rodič opravdu nemusí všemu rozumět lépe než dítě. Často by stačila jednoduchá změna přístupu: místo „vypni to“ zkuste „ukaž mi to.“

Jak rodič pozná, že jeho zájem dítě nevnímá jako kontrolu?

Důležité je zajímat se bez kritiky a hodnocení. Děti chtějí rodičům svůj digitální svět ukázat, ale potřebují cítit, že jejich zážitky budou vyslechnuty a pochopeny. Pomoci může také společné nastavení pravidel. Na webu Bezpečně v síti si rodiče mohou zdarma stáhnout Rodinnou dohodu, která jim pomůže probrat například čas na mobilu, používání aplikací a her nebo ochranu soukromí. Dohoda není jen seznamem zákazů, ale příležitostí, jak si o digitálním světě společně promluvit.

Co byste rodičům doporučila v souvislosti s umělou inteligencí?

Podle našeho průzkumu používá AI 60 procent dětí ve věku dvanáct až patnáct let. Pro některé se dostává také do role rádce. To není vždy špatně. AI dítěti může vysvětlit látku, které nerozumí, procvičit s ním cizí jazyk nebo mu pomoci rozvíjet nápad. Děti ale potřebují vědět, že ne každá odpověď je automaticky správná a že jsou věci, se kterými je lepší obrátit se na člověka.

Jakou myšlenku byste chtěli v rámci programu rodičům předat?

Že nemusí znát digitální svět lépe než jejich děti. Měli by ale dát najevo, že je zajímá. Důvěra se totiž nevytváří až ve chvíli, kdy dítě narazí na problém. Buduje se v obyčejných každodenních rozhovorech. A právě díky nim pak dítě ví, že když se v on-line světě něco pokazí, má za kým přijít.