Země na pobřeží

Česko bylo hlavním hostem největší knižní přehlídky ve Frankfurtu nad Mohanem. Na frankfurtském veletrhu se od 7. do 11. října představilo 75 tuzemských autorů, 40 českých nakladatelství a více než 100 překladů jejich děl. A co bylo cílem tohoto hostování? Festival by měl tuzemským autorům pomoci expandovat v zahraničí, zajistit více překladů v německojazyčném prostředí a dostat se za hranice českých zemí. To ostatně potvrzuje i motto letošního festivalu: „Česko: Země na pobřeží.“

Toto heslo si klade za cíl dostat tuzemské spisovatele a jejich knihy k moři. Samozřejmě nikoli doslova – jde o odkaz na Williama Shakespeara a geografickou „chybu“ v jeho hře Zimní pohádka, jíž se nechali inspirovat organizátoři českého zastoupení ve Frankfurtu i architekti národního pavilonu a proměnili ji v koncept.

Shakespeare totiž zasadil děj hry na Sicílii a do Českého království. Jenže nechal jednu ze svých postav vylodit se na pobřeží Čech a úsměvná chyba byla na světě. Jaká byla ale realita dramatikovy myšlenky? To už se nikdy nedozvíme. Literární vědci, historici, badatelé a kritici se přou dodnes, jak to tenkrát bylo. Někdo v tom vidí obyčejnou nepozornost, tedy že si Shakespeare prostě příliš nelámal hlavu s evropskou mapou. Někdo zase tvrdí, že šlo o záměrnou nadsázku a dramatik chtěl divákům naznačit fiktivní rozměr hry, kde se vše odehrává v opravdu „pohádkové“ zemi. Ať je pravda jakákoli, z chyby se stal jeden z nejznámějších literárních vtipů o Česku a organizátoři letošního frankfurtského hostování si ho vzali za vlastní. Stejně tak i architekti pavilonu.

Vnitrozemská země se tak na pět dní programově prohlásila za zemi u moře – a pozvala návštěvníky do imaginární krajiny, která se řídí pravidly literatury, ne atlasu. Jak příznačné, že na konci letošního srpna proběhla derniéra Zimní pohádky, kterou Letní Shakespearovské slavnosti uváděly už od roku 2019.

Ještě bych se vrátil k národnímu pavilonu. Pražské studio JinJan totiž navrhlo český pavilon tak, aby fungoval jako kniha a vytrhl návštěvníka z běžného vnímání a přenesl ho jinam. Klíčovým prvkem jsou velké nafukovací objekty, měkké struktury připomínající podle architektů „kamínky v české řece, skály nebo cokoliv jiného“ – tvar záměrně nechávají otevřený divákově představivosti.

Jan Tůma ze studia JinJan popsal záměr jednoduše tak, že by si návštěvník neměl být jistý, kde prostor končí. „Při procházení byste si neměli být jistí, kde prostor končí, měli byste mít pocit neohraničenosti a nekonečnosti. Chceme, aby se příchozí ocitnul v jiné realitě. Aby ho návštěva pavilonu vytrhla z každodenního vnímání a přenesla do jiného světa, stejně jako to dokáže dobrá kniha,“ říká Tůma s tím, že součástí instalace bude i interaktivní Maják, který pracuje s českými literárními texty a umělou inteligencí.

Pavilon inspirovaný Shakespearovým omylem byl jen vstupní branou k mnohem rozsáhlejšímu programu. Ve Frankfurtu proběhly výstavy věnované českému samizdatu, knižnímu designu a ilustraci, současné architektuře, fotografii nebo literatuře. Schirn Kunsthalle například představila sochařku Annu Hulačovou, Museum für Kommunikation se zaměřilo na československý samizdat a Německé muzeum architektury nabídlo výstavu současné české architektury. Prostor dostala i současná česká fotografie, ilustrace nebo literatura psaná ženami, od Boženy Němcové po Radku Denemarkovou.

Vedle výstav se ve Frankfurtu představilo přes sto českých titulů přeložených do němčiny, sedmdesát pět současných autorek a autorů a čtyřicet nakladatelství. Organizátoři mluví o největší prezentaci české literatury v zahraničí v novodobé historii – a je to příležitost, kterou český knižní trh, dosud na německých pultech spíš okrajový, pravděpodobně jen tak znovu nedostane.

Česká literatura není jenom Kafka a Hašek

Právě do tohoto rámce spadala i letošní účast autorů, kteří dosud německý překlad neměli vůbec, nebo jen jeden jediný – a Frankfurt tak pro ně byl první, ale ne poslední zastávkou. Hostování, které Německo a Česko připravovaly roky a jehož náklady se pohybují ve stovkách milionů korun, má podle organizátorů jeden cíl: ukázat, že česká literatura nekončí u Kafky a Haška. Zda se to podaří, ukáže až sám veletrh – ale start má Česko nastavený tak, aby si ho návštěvníci zapamatovali.

Do Frankfurtu vyrazí průřez současnou českou literaturou. Mezi 75 vybranými jmény byli například Radka Denemarková, Jaroslav Rudiš, Kateřina Tučková, Jáchym Topol, Alena Mornštajnová, Petra Hůlová, Bianca Bellová, Jiří Hájíček, Jan Novák, Dora Kaprálová. Zastoupena ale nebyla pouze próza.

Do Německa zamířili také básníci jako například Petr Borkovec a Marie Iljašenko, autoři dětských knih, komiksoví tvůrci, jako je Jindřich Janíček nebo Jaromír 99, ilustrátoři nebo dramatici Tomáš Dianiška a Tomáš Ráliš, nonfiction literaturu zastupovala autorka Echa a filozofka Tereza Matějčková.

Jedním z hlavních kritérií pro výběr autorů byla existence německého překladu vydaného zahraničním nakladatelem v letech 2024 až 2026. Smyslem celé akce nebylo jen představit známá česká jména domácímu publiku v zahraničí, ale dostat jejich knihy přímo na německojazyčný knižní trh. „Výběr je výsledkem dlouhých a pečlivých diskusí v dramaturgické radě. Rozhodování nebylo jednoduché,“ uvedl člen rady Jan M. Heller, literární kritik a šéfredaktor časopisu Tvar.

Česká přítomnost však nekončila pouze uvnitř výstaviště. Hostování doprovázel Rok české kultury, jehož smyslem je v Německu, Rakousku, ve Švýcarsku či v Lichtenštejnsku zviditelnit českou kulturu a především literaturu před začátkem samotného frankfurtského veletrhu. Od té doby se uskutečnilo už několik desítek akcí.

Česká republika získala roli čestného hosta v roce 2023 a navazuje tím mimo jiné na výraznou českou prezentaci na knižním veletrhu v Lipsku v roce 2019. Frankfurt je ovšem svou velikostí a významem ještě jiná kategorie. Samotní pořadatelé jej označují za největší knižní veletrh světa a čestné hostování poskytuje vybrané zemi mimořádnou pozornost médií, nakladatelů i odborné veřejnosti.

Frankfurtský veletrh není pouze několikadenní festival pro čtenáře. Především jde o jedno z nejdůležitějších míst světového knižního byznysu, kde se setkávají nakladatelé, literární agenti, překladatelé a další profesionálové a obchoduje se zde s právy na vydávání knih v dalších zemích. Role čestného hosta proto může českým autorům pomoci dostat se k zahraničním nakladatelům a následně i ke čtenářům, kteří by se k jejich knihám jinak vůbec nedostali.

Pro českou literaturu tak není nejdůležitější pouze to, kolik lidí během pěti říjnových dnů prošlo českým pavilonem. Skutečný výsledek hostování se bude měřit spíše v následujících letech – podle toho, kolik českých knih díky Frankfurtu získá další překlady, zahraniční vydavatele a nové čtenáře. Už nynější množství německých překladů přitom ukazuje, že česká cesta k pomyslnému moři v zahraničí začala dávno před otevřením bran frankfurtského výstaviště.