Vaculíkův erotický imperativ

Ve společenství kolem Ludvíka Vaculíka (1926–2015) se léta, celá desetiletí, zjevovalo sdílené tajemství „staré postele“. Jak ještě za jeho života vycházely velmi „obnažené“, a tedy velmi erotické prózy z jeho soukromého a milostného života (Jak se dělá chlapec, 1993, Loučení k panně, 2002), tak jeho okruh věděl, že jsou ještě další texty, v nichž jde mnohem dál, snad nejdál, jak je v psaní možné, že tam už vlastně nejde o nic jiného než o to jediné: čtenář si slovo a činnost doplní dle svého…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům Týdeníku Echo

Odemkněte si všechny články zakoupením digitálního předplatného.
Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Předplatné

Přihlásit se