Trhy jako na houpačce

Stačilo sledovat trh po několik dní a ceny elektřiny se propadly hluboko do záporných hodnot, aby se vzápětí vyšplhaly na několikanásobek běžné úrovně.

Například na polském trhu se letos v březnu podle dat evropské sítě provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E pohybovaly ceny v rozmezí od minus 74 eur (cca 1800 korun) do plus 307 eur (cca 7480 korun) za megawatthodinu. V jediném týdnu tak trh předvedl rozpětí přes 380 eur (cca 9260 korun). Záporné ceny elektřiny vznikly ve chvíli, kdy byl v síti přebytek výroby – tady konkrétně z obnovitelných zdrojů – a producenti byli ochotni za její odběr dokonce zaplatit. Naopak do velkého plusu se pak dostaly v kontextu geopolitické nestability.

„To, co jsme na polském trhu viděli během několika dnů, není tržní anomálie, ale ukázka směru, kterým se evropská energetika vydává. S růstem výroby z větru a fotovoltaiky roste i hodnota flexibility. Aktiva, která dokážou omezit výrobu při záporných cenách, využít akumulaci tepla a vrátit se na plný výkon ve špičce, mají v takovém prostředí zásadní konkurenční výhodu,“ vysvětluje situaci Martin Pacovský, investiční ředitel strategie Energy Transition ve skupině ARETE.

Energetika se tak mění z relativně stabilního odvětví na dynamický systém, kde rozhoduje schopnost reagovat v reálném čase. Potvrzují to i poslední roky: po válce na Ukrajině ukazuje i aktuální konflikt na Blízkém východě, jak citlivá Evropa zůstává na vnější šoky – a proč musí svou energetiku stavět na větší odolnosti.

„Nadcházející měsíce budou plné nejistot, nemůžeme předvídat všechno, musíme být připraveni na cokoli,“ uvedl Dan Jørgensen, eurokomisař pro energetiku. Zároveň dodal, že Evropa musí „jednat rychle a pracovat společně“, aby dokázala chránit domácnosti i průmysl před dalším zdražováním.

Evropská komise přitom otevřeně přiznává, že současná situace není náhodná. „Již podruhé za méně než pět let platí Evropané cenu za závislost Evropy na dovážených fosilních palivech,“ uvádí unijní exekutiva v souvislosti s balíčkem opatření AccelerateEU, který má urychlit elektrifikaci EU, ještě více Unii odklonit od fosilních paliv a výrazněji investovat do čistých energií.

Jenže právě zde se ukazuje zásadní posun v tom, co „energetická soběstačnost“ vlastně znamená. Evropská unie dnes mluví spíše o energetické bezpečnosti nebo strategické autonomii. Úplná nezávislost na dovozu totiž není realistická – cílem je spíše snížit zranitelnost a posílit odolnost systému.

Podle analýz think-tanku Ember nebo International Energy Agency při OECD může Evropa v příštích dekádách výrazně omezit závislost na dovozu díky rozvoji obnovitelných zdrojů, elektrifikace a flexibility sítí. Některé scénáře ukazují, že do roku 2040 by mohly zdroje EU pokrývat zhruba 85 procent spotřeby energie. To ale předpokládá zásadní proměnu celého systému: více obnovitelných zdrojů, více akumulace a výrazně flexibilnější řízení sítí. Evropská komise argumentuje, že země s vyšším podílem obnovitelných nebo jaderných zdrojů a flexibilnějšími sítěmi s dostatečnou kapacitou a akumulací jsou obecně méně zasaženy energetickou krizí i prudkými cenovými výkyvy.

Jaká bude česká cesta? „Energetická soběstačnost Česka potřebuje kombinaci rychlých a systémových kroků. Klíčové je odblokovat rozvoj decentralizované energetiky, to znamená umožnit rychlejší povolování a připojování obnovitelných zdrojů a baterií, ale také nastavit stabilní a předvídatelné prostředí pro investory,“ říká pro Týdeník Echo Marek Lang, ředitel JRD Energo a místopředseda představenstva Svazu moderní energetiky.

Zásadní úkol přitom podle něj připadá státu. „Stát zde hraje zásadní roli: musí komunikovat jasnou vizi transformace naší energetiky, odstraňovat legislativní bariéry, které jí stojí v cestě, a dávat tak jasný signál, že podporuje a bude podporovat přechod na moderní, nízkoemisní energetiku. Bez toho bude soukromý kapitál zůstávat opatrný a tempo transformace bude pomalé a vzhledem k nastaveným cílům nedostatečné,“ dodává.

Lang zároveň upozorňuje, že bez funkčního prostředí se energetická transformace zpomaluje – a s ní i schopnost země reagovat na výkyvy, které dnes přicházejí stále častěji. Právě kombinace legislativních bariér, pomalého povolování a nejistoty investorů tak může být jedním z hlavních limitů české energetické soběstačnosti.

Vedle elektřiny se přitom stále častěji mluví i o vodíku jako o dalším článku budoucí energetiky. Ten by mohl pomoci zejména tam, kde samotná elektrifikace nestačí, například při dlouhodobém nebo sezonním ukládání energie či v průmyslu.

Tomu odpovídají i aktuální kroky státu. Jak uvádějí David Hlaváček a Matěj Korger z EY, cílem připravované novely energetického zákona (tzv. lex vodík) je připravit českou legislativu na vznik trhu s vodíkem. První dodávky potrubními systémy se očekávají kolem roku 2030.

„Do budoucnosti dává určitě smysl sledovat rozvoj vodíkových technologií. Pokud zde bude potřebný pokrok, tak by vodík nebo jeho sloučeniny mohly velmi dobře doplnit elektrifikaci tam, kde zatím hledáme a potřebujeme nová řešení, například při dlouhodobějším či sezonním ukládání energie. Pokud by se podařilo propojit efektivní výrobu vodíku s rozvojem obnovitelných zdrojů, mohl by se z něj stát významný prvek energetické bezpečnosti i konkurenceschopnosti české ekonomiky,“ podotýká Lang z JRD Energo.

Napětí na energetických trzích se přitom promítá i do investičního chování. Trhy reagovaly obavami z možného narušení dodávek ropy a růstem cen energií, což podpořilo výkonnost energetických společností. Ty jsou na vývoj cen komodit velmi citlivé, a proto jejich akcie často reagují výrazněji než samotná cena ropy.

„Energetické a komoditní fondy tak profitovaly jak z vyšších cen surovin, tak z očekávání, že jejich význam v prostředí geopolitické nejistoty poroste. Index českého investora tak ukazuje jasný posun. Zatímco v roce 2025 dominovalo zlato jako bezpečné aktivum, začátek roku 2026 ukazuje návrat zájmu o energetiku a reálná aktiva,“ komentuje Šimon Schloff, hlavní investiční analytik společnosti Swiss Life Select. „Pro lepší představu: investice ve výši 10 tisíc korun vložená do nejvýkonnějšího fondu na začátku roku by měla na konci března hodnotu přibližně 14 500 korun. Společným jmenovatelem těchto fondů je zaměření na ropný a energetický sektor, těžbu surovin a širší oblast přírodních zdrojů,“ doplňuje analytik. I další vývoj přitom zůstává volatilní a odráží aktuální pohyby na energetických trzích.