Zcela soběstační nebudeme v energetice nikdy

Citáty:

Zásadní problém nejsou nové technologie. Největší souboj svedeme s časem.

Důraz by měl směřovat na výstavbu nových bloků jaderných elektráren.

Rozsáhlý výpadek dodávek elektřiny v červenci 2025 ukázal závislost společnosti na elektřině.

Energetická bezpečnost má přímý dopad na kvalitu života obyvatel.

Spotřeba energií poroste kvůli průmyslu, ale i robustním datovým centrům.

Energetická soběstačnost se v posledních letech stala jedním z klíčových témat. Co tento pojem dnes vlastně znamená v praxi – je vůbec reálně dosažitelná?

Energetická soběstačnost na národní úrovni vyjadřuje stav, kdy daný stát dokáže pokrýt vlastní spotřebu energie převážně ze svých výrobních zdrojů, aniž by byl závislý na dovozu z jiných zemí. Podobně je tomu na regionální a lokální úrovni. Energetická soběstačnost krajů a obcí znamená nezávislost na dodávkách energie ze vzdálených externích zdrojů, především na dodávkách neobnovitelných paliv ze zahraničí či na domácí rozvodné síti. Především by měl stát usilovat o zvyšování dovozní nezávislosti. Přesto v případě Česka dovozní závislost od roku 1990 s malými výkyvy neustále roste. Pozitivní je skutečnost, že jsme pod průměrem Evropské unie. U komodit, kterými jsou ropa a zemní plyn, je čistý dovoz do tuzemska vysoký. Česká republika musí rychle diverzifikovat své energetické zdroje. Důraz by měl směřovat na výstavbu nových bloků jaderných elektráren a na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů, především na fotovoltaiku.

Proč to podle vás tak hoří?

Je zcela nezpochybnitelné, že energetická bezpečnost je klíčovým prvkem národní bezpečnosti České republiky. Pro ekonomickou stabilitu a národní suverenitu je zajištění spolehlivých dodávek energie naprosto nezbytné. Pominout nesmíme ani sociální soudržnost. Česko se postupně zbavilo silné závislosti na dovozu zemního plynu z Ruska. Investuje se do modernizace infrastruktury i přenosové distribuční soustavy. Nezapomínejme však na to, že největší producenti solárních panelů jsou z Číny. Takže se zbavíme závislosti na jedné zemi, ale narůstá nám závislost na zemi jiné.

Pro dodávky plynu je nezbytné zajistit propojení ze severu z Polska na jih do Rakouska a provozovat dvě stávající trasy z Německa s jejich napojením na terminály v Nizozemsku. Určitě je vhodné se i nadále orientovat na LNG terminály se zkapalněným zemním plynem.

Jak současná geopolitická situace změnila pohled Evropy na energetickou nezávislost?

Od roku 2020 se svět potýká s celou řadou krizí, které výrazně ovlivňují život i ekonomické chování lidí. Po zdravotní krizi, kterou byla pandemie covidu-19, začal válečný konflikt na Ukrajině. Ten způsobil energetickou krizi a zároveň krizi hospodářskou. Vysoké ceny energií včetně pohonných hmot a rychle rostoucí ceny dalších komodit se projevily ve vysoké míře inflace. Byli jsme svědky migrační krize a do toho se zhoršila i bezpečnostní situace. Důkazem toho jsou nepokoje v Afghánistánu či Íránu.

V uplynulých osmi letech vzniklo na úrovni Evropské unie pět důležitých dokumentů, které se agendám energetiky a klimatu věnují. Zelená dohoda pro Evropu z roku 2019 (Green Deal) se soustředí na klimatickou neutralitu v EU a snižování emisí skleníkových plynů, Evropský klimatický plán právně zavazuje klimatických cílů dosáhnout. Balíček Fit for 55 uvádí návrhy Zelené dohody v praxi, plán pro snížení závislosti EU na fosilních palivech z Ruska, energetické úspory a akcelerace cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie je součástí REPowerEU a dekarbonizace průmyslu v EU a posílení konkurenceschopnosti evropských firem na globálním trhu obsahuje Průmyslový plán Zelené dohody.

V globálním měřítku v uplynulých deseti letech byly ceny ropy nejvyšší v letech 2022 a 2026, podobně je tomu u zemního plynu, u elektřiny lámaly rekordy v letech 2021 a 2022. Je zřejmé, že zásadní vliv mají válečné konflikty na Ukrajině a nyní v Íránu, kde je to umocněno i Hormuzským průlivem, strategickou úžinou pro světovou přepravu ropy a zkapalněného zemního plynu.

Mluví se o tom, že energetická soustava není plně připravená na rychlý přechod k novým zdrojům. Kde jsou podle vás její největší slabiny?

Naše země má dostatek domácího výkonu díky jaderným a uhelným elektrárnám. V souvislosti s dekarbonizací uhelné elektrárny budou postupně odstaveny. Zásadní problém nejsou nové technologie. Největší souboj svedeme s časem. Finanční náročnost, volební cykly, zdlouhavé povolovací procesy, odpor veřejnosti, veřejné zakázky a mnohé další budou komplikovat rychlejší přechod k novým energetickým zdrojům. To jsou podle mě největší slabiny. Stěžejní je změnit teplárenství z uhelného na plynové, budovat obnovitelné zdroje jako náhradu za uhelné elektrárny. V našich zeměpisných podmínkách můžeme uvažovat o fotovoltaice a větrných elektrárnách. Určitě se povede diskuse o bateriových úložištích či možnostech využití vodíku.

Naprosto zásadní je připravit výstavbu jaderného zdroje v Dukovanech. Socioekonomická studie Dukovany ze září 2024 hovoří zcela jasně. V souvislosti s dostavbou jaderné elektrárny se v dotčeném území bude nově pohybovat až 10 tisíc osob. V místní ekonomice dostavba vyvolá vznik až tisíc nových ekonomických subjektů. Vzroste tlak na dopravní infrastrukturu i na zdravotní péči, naopak kapacity škol jsou s ohledem na demografický vývoj a vylidňování území dostatečné.

Na nové výzvy v energetice musí být připravena i přenosová soustava. Decentralizace, integrace obnovitelných zdrojů, rozvoj chytrých sítí a snižování uhlíkové stopy jsou faktory, které musí celý systém zvládnout k udržení nepřerušených dodávek energie ke spotřebiteli.

Jak velkou roli dnes hrají obnovitelné zdroje v cestě k soběstačnosti – a kde jsou jejich limity?

Obnovitelné zdroje, především slunce a vítr, hrají významnou roli v české energetice. Nejenže nabízejí čistou energii, ale také zvyšují nezávislost na cizích dodavatelích. Daleko menší význam má voda, biomasa a geotermální energie. Obnovitelné zdroje se v Česku na konečné spotřebě podílí nyní zhruba 20 % a do roku 2030 je cílem dosáhnout podílu na úrovni 30 %. K tomu mají napomoci akcelerační oblasti. U nich bych se krátce zastavil, neboť je to nyní velmi aktuální téma.

Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejnilo návrh Změny č. 2 Územního rozvojového plánu, který se zaměřuje na vymezení akceleračních oblastí pro obnovitelné zdroje energie celostátního významu, tedy zejména pro větrné a fotovoltaické elektrárny. V těchto lokalitách má být umožněna rychlejší a administrativně jednodušší příprava projektů. Oproti původním úvahám byl rozsah akceleračních oblastí výrazně redukován, a to z 2 685 km2 na 474 km². Celkem je v návrhu vymezeno 14 akceleračních oblastí pro rozvoj výroby energie z energie slunečního záření, například ve Středočeském kraji se jedná o Milovice. Podstatně více je vymezeno akceleračních oblastí pro rozvoj výroby energie z větrné energie. Celkem se jedná o 80 lokalit, například Ralsko v Libereckém kraji nebo Hořice na Šumavě v Jihočeském kraji.

Jedním z často zmiňovaných řešení jsou bateriová úložiště a vodík. Jsou to podle vás skutečně technologie budoucnosti, nebo spíš dlouhodobá sázka s nejistým výsledkem?

Bateriová úložiště a vodík jsou dnes často skloňované pojmy například ve veřejné dopravě. Hodně bude záležet na druhu používaných baterií i na druhu vodíku, který se pojmenovává podle jednotlivých barev. Baterie mají výhody v podobě lokálně nulových emisí, v nižších provozních nákladech, nižším hluku, z nevýhod bych zmínil degradaci baterií a vysoké náklady na jejich výměnu, omezený dojezd a recyklaci baterií. U vodíku je stále nedostatečná infrastruktura, problémem je energetická náročnost a cena vodíku. Výhodou je tichý provoz nebo nulové emise. Ve veřejné dopravě evidentně vedou baterie nad vodíkem. Vysoké pořizovací náklady, nutnost budovat nové zázemí a určitá nejistota zatím brání masivnějšímu rozšíření, zvlášť pak u vodíku.

Velkým trendem je decentralizace – tedy výroba energie „u zdroje“. Jak může tento model změnit fungování celé energetiky?

Decentralizovaná energetika je jedním z nových trendů rozvoje energetických systémů. Principiálně je snaha odklonit se od velkých elektráren lokalizovaných v místech výskytů primárních zdrojů a soustředit se na velké množství menších lokálních zdrojů elektrické energie a tepla. Díky lokálním zdrojům se daří zvyšovat účinnost transformace energie. Bude přibývat kogeneračních jednotek s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, podnikových elektráren či tepláren. V podstatě soukromý odběratel se stane aktivním spoluvýrobcem elektrické energie.

Významnou změnou bude proměna energetické sítě, která přestane být jednosměrná od velkých elektráren ke spotřebičům a stane se obousměrná. Díky tomu bude možné vyrovnávat aktuální stav mezi výrobou a spotřebou energie. Vzhledem k tomu, že bude postupně narůstat význam větrných a fotovoltaických elektráren, které budou mít v decentralizované energetické soustavě své pevné místo, je zřejmé, že tento trend bude sílit.

Proč je dobré decentralizovat?

Vždy je vhodné mít v rámci energetického mixu určitý poměr uhelných, jaderných a plynových elektráren, ke kterým se přidává stále se zvětšující podíl obnovitelných zdrojů. Větší množství decentralizovaných zdrojů znamená větší spolehlivost výroby elektřiny. Výpadek jednoho z mnoha menších zdrojů lze nahradit snadněji než výpadek robustní systémové elektrárny.

Vzpomeňme největší blackout v Česku, který nastal 4. července 2025, kdy se v tuzemsku bez proudu ocitl jeden milion odběrných míst. Došlo k souběhu několika poruch – pádu fázového vodiče na vedení V411, výpadku elektrárny Ledvice a výpadku rozvodny Krasíkov. Rozsáhlý výpadek dodávek elektřiny ukázal závislost společnosti na elektřině.

Decentralizovaná výroba energie a tepla má řadu výhod. Obce získávají možnost rozhodovat na komunální úrovni, kontrolovat finanční toky, zohledňovat místní podmínky a potřeby své a svých obyvatel. Občané nejsou ohroženi růstem cen a místní produkce tepla je zárukou především energetické bezpečnosti v nestabilním mezinárodním trhu s fosilními palivy.

V Česku je decentralizace energetiky jednoznačná. Do soustavy je připojeno zhruba čtyřikrát více zdrojů než před čtyřmi lety. Instalovaný výkon fotovoltaických elektráren se během uplynulých pěti let zdvojnásobil. Od roku 2023 se ztrojnásobila dodávka přebytků elektřiny do soustavy.

Jak se do celé problematiky promítá inflace a rostoucí ceny energií? Urychlují změnu, nebo ji naopak komplikují?

Vysoká inflace může na jednu stranu urychlit změny v ekonomice, na druhou stranu může ztěžovat plánování budoucích investic a výdajů. Úspory energií je možné dosáhnout zateplováním budov. Otázkou je, zda program Nová zelená úsporám, který je nově nastaven na poskytování bezúročných úvěrů namísto dotací, je stále pro žadatele dostatečně atraktivní. Snížit výdaje za energie je možné snížením pokojové teploty o 1 °C, které může generovat 6% snížení spotřeby energie na vytápění.

Cenová stabilita energie je klíčová pro domácnosti, které by jinak mohly čelit energetické chudobě. Proto má zásadní dopad na udržování sociální stability a předcházení sociálním konfliktům. V posledních pěti letech jsme byli v Česku svědky celé řady zásahů státu do cen energií. Zmíním prominutí daně z přidané hodnoty, energetický úsporný tarif, zastropované ceny energií či převzetí plateb za podporované zdroje energie domácností a firem, které jsou financovány ze státního rozpočtu.

Je úkolem státu snižovat počet domácností v energetické chudobě. Tento problém vzniká ve chvíli, kdy domácnost má vysoké náklady na energie, nízký příjem a bydlí v energeticky náročné budově a používá energeticky náročné spotřebiče. V rámci programu Sociální klimatický fond je poskytována podpora zranitelným domácnostem.

Jakou roli v energetické transformaci hrají domácnosti a firmy? Mohou skutečně přispět k větší soběstačnosti?

Vysoké ceny energií jsou pro řadu firem likvidační. Vidíme to například u hutí či sléváren. Domácnosti změnily v době velmi vysokých cen energií své spotřebitelské preference. Svou roli sehrává i proměna českého průmyslu – pokles významu uhelných elektráren, proměna hutního průmyslu i stavebnictví či změny v dopravě. To vše může posílit energetickou soběstačnost a energetickou bezpečnost. Naprosto zásadní je výstavba nových jaderných bloků v Česku, kterou osobně velmi podporuji.

Energetická bezpečnost, která je výsostnou úlohou státu, má přímý dopad na kvalitu života obyvatel. Bez vytápění, osvětlení či dopravy se v 21. století opravdu neobejdeme. Do roku 2050 bude akcent zaměřen na úspornou domácnost. Ta bude disponovat například větrnou elektrárnou, chytrými elektrospotřebiči, tepelným čerpadlem, kogeneračním kotlem, chytrým elektroměrem, solárními panely či bateriemi.

Zmínil jste úspory a efektivitu. Není právě tohle ve skutečnosti nejrychlejší cesta k energetické stabilitě?

Ano, úspory v podobě nižší spotřeby energie a nižších výdajů na ně i zvyšování efektivity mají jednoznačně pozitivní vliv na energetickou stabilitu. Směřuje se ke společnému cíli – spotřebovávat méně energie, být méně závislý na dodávkách zvenčí a hospodařit lépe s tím, co mám. Do cen energií se budou promítat od roku 2028 emisní povolenky, chcete-li uhlíková daň, která se dotkne nově i běžných domácností, obcí a menších firem. Uvidíme, v jakém to bude nakonec rozsahu, což ovlivní i konečnou cenu.

Náklady na energie spojené s bydlením představují významnou součást výdajů českých domácností. Teplo, světlo a energie nemají prakticky žádné substituty. Podle údajů České národní banky nárůst cen elektřiny, plynu a tepla o 20 % vede ke snížení reálné spotřeby domácností v celoročním úhrnu o téměř 2,5 %.

Má vůbec Česko šanci být v oblasti energetiky více nezávislé – nebo budeme vždy do určité míry závislí na okolním světě?

Ano, Česko bude v energetice více nezávislé, nicméně zcela soběstačné nebude nikdy. Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu za předpokladu zachování bezpečnosti dodávek energií, jejich cenové dostupnosti a environmentální udržitelnosti počítá s tím, že Česko bude nadále pokračovat v rozvoji výroby elektřiny z jádra a obnovitelných zdrojů a bude i nadále snižovat emise.

Energetická nezávislost posiluje suverenitu státu. Diverzifikace energetických zdrojů a investice do domácích energetických kapacit jsou klíčovými prvky k posílení energetické autonomie. Ta má zásadní vliv na národní bezpečnost i mezinárodní postavení státu. Energetická bezpečnost tedy není pouze technickou nebo ekonomickou otázkou, ale strategickým pilířem, zejména v nepředvídatelném globálním prostředí, jehož jsme svědky.

Jak by měl podle vás vypadat ideální energetický mix pro Česko v příštích desetiletích?

Do roku 2030 vzroste podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě na 30 % a do roku 2050 se počítá s nárůstem až na 46 %. Podíl jádra se bude pohybovat okolo 44 % do roku 2030. Očekává se výrazný nárůst až k 70 %, a to v souvislosti s dostavováním nových reaktorů. Zemní plyn postupně z energetického mixu skoro úplně zmizí do roku 2050 a nahradí ho obnovitelné a nízkoemisní plyny. Během dvou dekád dojde v Česku k pětinásobnému navýšení energie z fotovoltaiky a větrných elektráren. To může přispět ke zvýšení hrubého domácího produktu o 2 %, což v absolutním vyjádření v současných číslech odpovídá zhruba 170 miliardám korun.

Spotřeba energií, která zahrnuje elektřinu, plyn a teplo, v Česku roste, zejména u domácností a malých podnikatelů. Navíc dále poroste, nejen díky průmyslu, ale i robustním datovým centrům, nárůstu počtu elektromobilů či používání klimatizací. Významný vliv na spotřebu energií má počasí.

Největší profesní výzvou je spuštění Jaderné elektrárny Dukovany II. K tomu je nezbytné mít dostatečný počet kvalifikovaných zaměstnanců. Další rozvoj obnovitelných zdrojů energie je nevyhnutelný, avšak s důrazem na stabilitu přenosové a distribuční soustavy. Rozvoj akumulace a posilování sítě jsou nutné k tomu, aby dokázala absorbovat výkon z nových solárních a větrných elektráren. Čistá a cenově konkurenceschopná energie je klíčová pro udržitelnost českého průmyslu a ekonomiky.

Petr Studnička (1983)

Akademický pracovník působící v Institutu veřejné správy a regionálních studií Masarykova ústavu vyšších studií Českého vysokého učení technického v Praze. Zastupitel a místostarosta Čelákovic. Je absolventem Ekonomické fakulty Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici, kde obhájil disertační práci zaměřenou na řešení společensko-ekonomických disparit.

Specializuje se na veřejnou správu a regionální rozvoj. Vyučuje předměty zelená veřejná správa a společenské vztahy v regionech. Zároveň se dlouhodobě věnuje vzdělávání v oborech zaměřených na cestovní ruch, hotelnictví a gastronomii. Podílí se na řešení výzkumných projektů především v turistické oblasti Lipenska v Jihočeském kraji.

Je členem Evropské sítě regionálních a místních zastupitelů při Evropském výboru regionů.