Papír snese všechno

Téma udržitelnosti se během několika posledních let stalo globálním standardem. Podle posledního reportu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dnes firmy reprezentující 91 procent světové tržní kapitalizace zveřejňují data o udržitelnosti, zatímco ještě v roce 2022 to bylo 86 procent. V absolutních číslech jde o téměř 12 900 největších firem, které v předepsané struktuře reportují ESG informace, tedy například o emisích, spotřebě energie, pracovních podmínkách nebo řízení firmy.

Na první pohled jde o dramatický posun. Udržitelnost se z dobrovolné aktivity stala normou, kterou očekávají investoři, regulátoři a nemalá část zákazníků. Jenže právě v tomto bodě se podle expertů začíná lámat realita: firmy sice reportují stále více, ale skutečné porozumění a využití těchto dat za tím často zaostává.

„Největší výzvou v oblasti udržitelnosti je dnes převádět ambice do reálné praxe,“ říká Milan Ruttner, ESG Officer společnosti O2 Czech Republic. Podle něj nestačí mít strategii nebo stanovené cíle, ale klíčová je schopnost pracovat s daty tak, aby dávala smysl nejen z environmentálního pohledu, ale i z hlediska ekonomiky a sociálních dopadů. „Získaná data je nutné propojit s klíčovými procesy v byznysu, jako je plánování, správa financí nebo řízení dodavatelských řetězců,“ souhlasí Hana Součková, generální ředitelka SAP ČR.

Právě data jsou přitom slabým místem celého systému. OECD sama upozorňuje, že i přes masivní nárůst reportingu zůstává kvalita a srovnatelnost informací nerovnoměrná a často omezená. To potvrzuje i praxe auditorů, kteří ESG informace posuzují. „Audity opakovaně narážejí na nekonzistentní nebo nedostatečně popsanou metodiku. Chybí jasné definice míry, rozsahu a pravděpodobnosti dopadů nebo časového horizontu. Mnohdy i transparentní popis zdrojů dat a vstupů,“ popisuje Romana Zeman, expertka na ESG z poradenské skupiny Moore Advisory.

Podle ní tak firmy často narážejí na problém, že sice data mají, ale nejsou schopny je dostatečně obhájit ani systematicky využívat. Je tak otázkou, zda nejde o pouhé plnění povinnosti, což však ve výsledku postrádá větší smysl a popírá principy, proč se k opatřením na úrovni jednotlivých regulátorů sáhlo. Ve zkratce: Reportujeme proto, že se to po nás chce. Ale vliv na firmu a chování lidí v ní to má minimální.

Problém se přitom netýká jen samotného reportingu, ale i jeho využití. OECD ukazuje, že firmy sice data sbírají, ale často je nedokážou propojit s řízením rizik, investic nebo strategií. Množství informací roste, ale jejich praktická hodnota ne vždy. „Řeší se, jak zajistit, aby se z reportů o ESG nestal pouze formální nástroj pro naplňování regulatorních požadavků, ale aby šlo o skutečný motor pozitivní změny,“ komentuje to Marie Fajstavrová, mluvčí české pobočky technologického titána Huawei. Podle ní hrozí, že se firmy zaměří především na splnění povinností, místo aby udržitelnost skutečně integrovaly do svého rozhodování.

„Trh je zaplavený udržitelností, za kterou se skrývá jen minimum reálných činů. Firmy komunikují zelené hodnoty, aniž by je skutečně žily. Klíčem je upřímnost. Musíme přestat předstírat, že udržitelnost je pro zákazníky jediným rozhodovacím faktorem. Není. Zákazníci primárně zvažují kvalitu produktu, sílu značky, cenu a jeho původ. Odkud pochází, kde byl vyroben a za jakých podmínek,“ míní Marek Dongres, CEO společnosti Freshlabels.

Tento posun navíc komplikuje proměnlivé regulatorní prostředí. Evropská pravidla se rychle vyvíjejí a firmy musí reagovat na systém, který se částečně zpřísňuje, částečně upravuje. „Nejistota a nekonzistence ESG regulace dnes spíše brzdí firmy – a to jak v ochotě investovat nad rámec zákonných povinností, tak v systematickém přístupu k udržitelnosti,“ upozorňuje Zuzana Holá, ředitelka komunikace a udržitelnosti Vodafone Czech Republic.

OECD zároveň ukazuje, že udržitelnost se stále více přesouvá do top pater řízení firem. V roce 2024 už 70 procent společností (podle tržní kapitalizace) řeší klimatická témata přímo na úrovni představenstva, zatímco v roce 2022 to bylo 53 procent. Zhruba dvě třetiny firem mají výbory, které se věnují řízení udržitelnostních rizik.

Z dat přitom vyplývá ještě jeden důležitý rozměr: udržitelnost už není jen environmentální téma. Klimatická rizika považují za finančně významná firmy reprezentující zhruba 65 procent světové tržní kapitalizace, což ukazuje, že ESG se stává součástí základního ekonomického rozhodování.

Právě v tomto bodě se otevírá prostor pro technologie. „Udržitelnost a ekonomický růst lze skloubit především skrze investice do inovací a technologií, zvyšují efektivitu, snižují náklady a posilují konkurenceschopnost,“ říká Zuzana Holá z Vodafone.

Vedle technologických a regulatorních otázek se ale objevuje ještě hlubší problém. „Dnes nevnímám udržitelnost jako technologický problém, ale jako krizi priorit,“ říká Helena Neumannová. Podle ní máme k dispozici data i řešení, ale chybí ochota měnit chování – jednotlivců, firem i států. „Udržitelnost není jen o ekologii, ale o zdraví, ekonomice i psychické pohodě společnosti.“ Podnikatelka říká, že byrokratické požadavky nejsou efektivní, pokud za nimi lidé nevidí vyšší smysl. „Pokud lidé neucítí přímý přínos pro svůj každodenní život, změna nenastane.“

Studie OECD tak nepřímo ukazuje zásadní paradox současné udržitelnosti: nikdy jsme neměli více dat, více reportů ani více pravidel. Přesto zůstává otázkou, kolik z toho se skutečně promítá do reálných změn.