Historik evropských totalit s ubrouskem

V listopadu 2016 seděl Timothy Snyder v letadle, vracel se ze Švédska a psal si na ubrousek. Amerika právě zvolila Donalda Trumpa do čela Bílého domu. Snyder, profesor středoevropských dějin, v tom spatřil vzorec, který už někde viděl. Znal ho z archivů, z tisíců stránek dokumentů o tom, jak se demokracie rozpadají – ne najednou, ale po vrstvách, jak se pomalu odstraňují brzdy, instituce mlčí a lidé si zvykají.

Náčrt knihy, jež bývá označována jako „manuál na přežití Trumpovy éry“, vznikl jako dlouhý facebookový příspěvek, napsaný v letadle krátce po amerických volbách. Když příspěvek rychle nasbíral milion zhlédnutí, Snyder ho rozepsal.

Takto vznikla Tyranie: 20 lekcí z 20. století, útlá knížka, která se záhy stala světovým bestsellerem a z akademika udělala veřejného intelektuála první velikosti. Někdo mluví o politickém pamfletu, v němž historik varuje před nástupem diktátorů a varuje čtenáře, aby se nepodřizovali, vykročili z řady a bránili demokratické instituce. To si ale musí každý čtenář rozhodnout sám. Třeba už letos v květnu, jelikož Snyder přijede na pražský Svět knihy 2026.

Ředitel literárního festivalu Radovan Auer uvedl, že Snyder příhodně navštíví festival, jehož ročník má tři hlavní témata: Evropa, historie a literatura jako hlas svobody. „Všechny tři tyto oblasti se v jeho díle přirozeně sbíhají. Schopnost nacházet paralely historické zkušenosti se současným děním z něj zároveň činí mimořádně silného a srozumitelného řečníka,“ prohlásil.

Snyder svoji pražskou návštěvu zakončí přednáškou nazvanou Historií proti moci a zapomínání, která se uskuteční v Lucerně. Naváže tak i na myšlenkové dědictví Václava Havla nebo Milana Kundery, kteří dlouhodobě zdůrazňovali, že právě paměť je neoddělitelnou součástí svobody. Je dobré vědět, že Snyder přišel k veřejné angažovanosti oklikou. Původně ho zajímaly pečlivě vystavěné historické monografie – knihy Krvavé země a Černá zem ho proslavily jako jednoho z nejdůkladnějších badatelů o nacistickém a sovětském masovém vraždění ve východní Evropě.

V těchto knihách varoval před zjednodušeným obrazem holocaustu jako byrokratického procesu odehrávajícího se výhradně v Osvětimi – skutečnost byla jiná, rozptýlenější, lokálnější a na zvěrstvech se podíleli i příslušníci okupovaných národů. To byl Snyder, který psal pro historické archivy. Po roce 2016 se začal obracet k přítomnosti – a zjistil, že vzorce, které studoval v minulosti, se znovu a se znepokojivou přesností vynořují i dnes.

Tyranie funguje jako příručka: nepoddávej se předem, ochraňuj instituce, věř v pravdu a nepodřizuj se rutině autoritářského jazyka. Dvacítka lekcí z evropských dějin 20. století ukazuje, že kolaps demokracie i osobní selhání v politických krizích nejsou nic nepředstavitelného. Leckdo v době Trumpova prvního mandátu namítal, že historik přehání, nicméně po útoku na americký Kapitol v lednu 2021 mu mnozí kritici tiše dali za pravdu. „Snyder debatu o Trumpovi prostě vyhrál, ať se vám to líbí, nebo ne,“ uvedl profesor právních věd Samuel Moyn z univerzity Yale pro britský deník Guardian.

Snyder měl ale pravdu i jindy a dříve. Před ruskou invazí na Ukrajinu varoval poprvé v únoru 2014, i tehdy mu kolegové říkali, že se mýlí. Ostatně nebyl by prvním ani posledním. Čtyři dny před začátkem války v únoru 2022 stál v učebně, kde mu šest zahraničněpolitických poradců z obou amerických administrativ zdvořile vysvětlovalo, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uprchne a Kyjev padne během pár dnů.

Zelenskyj ale neutekl. Nahrál video a zůstal ve válkou zmítané zemi. Snydera to nepřekvapilo – věděl, co historie říká o okamžicích, kdy se jednotlivec rozhodne neustoupit. „Ten okamžik byl pro Američany zásadní, jelikož jim ukázal něco, čemu nedokázali porozumět, ale mělo to ohromnou sílu. Viděli, že rozhodnutí jednoho člověka může ovlivnit a změnit celý svět,“ uvedl Snyder.

A právě zde je česká stopa. Sám Snyder tento moment přirovnal ke zkušenosti Václava Havla a jeho boji s komunistickým režimem – k přesvědčení, že existují věci, za něž se bojuje bez záruky výsledku, protože jinak se člověk zpronevěří sám sobě. „Pokud bereme svobodu jako něco, nad čím nemáme kontrolu, pak v opravdovou svobodu nevěříme. Kdyby tehdy Zelenskyj nevěřil, že může vzdorovat ruské okupaci, tak by nezůstal,“ uvedl Snyder, který od roku 2022 figuruje na kremelském seznamu osob, jež mají zákaz vstupu do Ruska.

I kvůli tomu není náhoda, že pražský festival, který si za motto vzal Kunderův citát „Boj člověka proti moci je bojem paměti proti zapomínání“, Snydera pozval právě teď. Musíme si ale uvědomit, že ani Snyder není bez kontroverze. Například jeho ekologická linie myšlení – přesvědčení, že závislost na fosilních palivech přímo živí autoritářské režimy – není přijímána bez výhrad. „Jakmile přijde klimatická krize, tak se začnou dít věci. Staneme se nervóznějšími, rasističtějšími a náchylnějšími k násilí. Budeme čím dál více soupeřit o zdroje,“ prorokoval Snyder ještě dříve, než začala válka na Blízkém východě.

Snyderovy přednášky na YouTube mají miliony zhlédnutí, jeho Substack odebírají stovky tisíc čtenářů, což s sebou nese i riziko povrchnosti, které u velkých akademiků přecházejících do veřejného prostoru vždy hrozí. Je to vždy otázka: kdy historik přestává analyzovat a začíná agitovat?

A přece: po opětovném zvolení Trumpa prezidentem se Snyder přesunul do Kanady, kde dnes přednáší na Torontské univerzitě – té samé, kde od konce 60. let působil Josef Škvorecký. Symbolika nezamýšlená, ale zřejmá. Ale přesně tak Snyder pracuje, skrze paralely, jež vidí jiní až zpětně.

S tím souvisí i Snyderův poukaz na to, že otřepaná fráze o opakování historie se často redukuje pouze na Adolfa Hitlera. To může v některých případech podněcovat pasivitu a nezájem. „Když řeknete, že Amerika je dnes jako Německo v roce 1933, tak se lidé ptají: Je to jako Hitler? Pokud je odpověď ano, tak už nemá cenu nic dělat. Všichni totiž víme, že poté, co se Hitler dostal v Německu k moci, tak už ho nešlo zastavit. A jestli odpovíme, že ne, že to není jako Hitler, tak lidé řeknou: Dobře, tak v tom případě nemusíme nic dělat,“ řekl Snyder v rozhovoru pro Týdeník Echo už v roce 2018.

Historie tedy není jenom o zjednodušování paralel. Ale především o tom, aby mohla ukázat, co všechno je možné. Snyder se dokonce domnívá, že historické prameny současným čtenářům zároveň ukazují, jak široké jsou možnosti společenského vývoje: „Historie je pro současnost užitečná i tím, že můžeme oživit hlasy lidí, jako byl například Václav Havel, Victor Klemperer nebo Eugen Ionesco. Ti všichni totiž byli chytřejší než my, prožili toho víc a v určitých situacích nám mohou napovědět. Jakmile si uvědomíme, že některé věci jsou možné, pak i na základě činů konkrétních historických postav se dá přemýšlet o tom, jak špatný vývoj zastavit.“

A není to poprvé ani naposledy, co připomíná osobnost Václava Havla. S oblibou cituje hlavně jeho esej Moc bezmocných. „Jsem historik evropských totalit. Havel je v tomto ohledu přese všechny rozdíly mezi Spojenými státy a Československem zvlášť důležitý, protože v Moci bezmocných se pokusil vykouzlit politický význam disidentských, na první pohled nesmyslných akcí,“ říká Snyder s tím, že právě Havlova slova jsou důležitá pro podobné zlomové okamžiky dějin.

Snyder přijíždí do Prahy – města, jež má s autoritářstvím vlastní a nepřenosnou zkušenost. Přijíždí pokřtít román politologa Milana Babíka o dětství ve stínu sovětských kasáren – a promluvit o tom, proč paměť není sentimentalita, ale nástroj obrany. Kundera by to možná nazval jinak. Ale říkal by totéž.