Nejtěžší na investování je udělat první krok

Začátek roku sváděl k velkým plánům. Více se hýbat, lépe jíst, mít pod kontrolou finance. Právě investování patří k nejčastějším novoročním předsevzetím – a zároveň k těm, která se velmi rychle rozplynou. Ne proto, že by lidé investovat nechtěli, ale proto, že na sebe kladou příliš vysoké nároky.

„Začátek roku je přirozeně spojený s chutí na nové začátky a změny. Lidé mají pocit, že právě teď je ten správný moment začít dělat věci jinak – a to se týká i financí,“ říká Vladimír Holovka, ředitel společnosti XTB. Podle něho ale nadšení často narazí na realitu. „Lidé začnou hledat ideální okamžik, chtějí mít stoprocentní jistotu nebo čekají na lepší dobu. A místo jednoduchého začátku se rozhodnutí odkládá. S příchodem jara a léta pak přijdou jiné priority a investování se znovu odsune na neurčito,“ vysvětluje.

Jedním z hlavních důvodů, proč lidé váhají, je podle Holovky strach. U starších generací často vychází z historické zkušenosti. „U řady lidí je to obava daná negativními zkušenostmi z investičních podvodů z 90. let,“ vysvětluje. U většiny populace je ale problém jinde. „Převládá spíš strach z toho, že investování je příliš složité a že je potřeba disponovat velkou počáteční částkou. Jenže ani jedno už dnes neplatí,“ zdůrazňuje.

Právě mýtus o nutnosti vysokého vstupního kapitálu patří podle šéfa XTB k největším brzdám. „Smyslem není začít s velkou částkou, ale vytvořit si návyk a dát investicím čas. Právě čas je klíčový díky efektu složeného úročení,“ říká Holovka. Podle něho může i několik tisíc korun měsíčně v dlouhém horizontu znamenat výrazný rozdíl. „Investování není o tom, kolik máte na začátku, ale jak dlouho a jak systematicky investujete. Čím dříve člověk začne, tím méně musí řešit výši jednotlivých částek.“

Na otázku, zda je důležitější výše první investice, nebo pravidelnost, odpovídá jednoznačně: „Pravidelnost je klíčová. Pomáhá rozložit riziko v čase, odstraňuje emoce z rozhodování a zvyšuje šanci, že investor u investování vydrží.“

Jednorázová investice podle něj smysl mít může, ale bez systému často vede k chybám. „Bez nastaveného rámce se investor snadno nechá ovlivnit emocemi nebo aktuálními zprávami.“ Rozdíl mezi nárazovým a pravidelným investováním je podle Holovky patrný i v chování lidí. „Pravidelní investoři bývají klidnější a disciplinovanější. Neřeší tolik krátkodobé pohyby trhu a soustředí se na dlouhodobý cíl. Nárazové investování je naopak často ovlivněné emocemi a snahou trefit správný moment.“

Skutečný test přichází ve chvíli, kdy trhy poprvé klesnou. „První pokles je pro většinu investorů největší zkouška. Přirozenou reakcí je obava, někdy až panika,“ popisuje praxi Holovka. Správný přístup je podle jeho zkušeností opačný. „Je potřeba si uvědomit, že poklesy jsou běžnou součástí trhu a že dlouhodobě jsou právě tato období často nejlepší příležitostí pro pravidelné investory.“

Velkou roli v psychické pohodě investorů hraje diverzifikace. „Když nemáte všechny peníze v jedné akcii nebo v jednom trhu, jednotlivé výkyvy vás tolik nestresují. Něco může krátkodobě klesat, jiné části portfolia to často vyrovnají,“ vysvětluje. A právě schopnost zůstat v klidu považuje za klíčovou. „Díky diverzifikaci investor nemá tendenci panikařit a dělat ukvapená rozhodnutí. A schopnost zachovat chladnou hlavu je pro dlouhodobý úspěch často důležitější než snaha trefit tu nejlepší investici.“

Lidem, kteří mají tendenci reagovat impulzivně, radí Holovka jednoduché řešení: „Nejlepší obranou proti impulzivním rozhodnutím je jasný plán a systém, do kterého nemusíte neustále zasahovat.“ A jak říká, velmi dobře funguje princip „nastav a zapomeň“. „Typickým příkladem jsou pasivní investiční plány, které investují pravidelně a automaticky. Investor pak neřeší, kdy nakupovat, kdy prodávat ani co zrovna dělá trh. Tím se výrazně snižuje riziko, že do investování vstoupí emoce.“