Vím, co je to stát nad propastí

Vysoká postava, mužný, krásně znělý hlas a hluboké oči v melancholické tváři, do níž se vpisují zážitky duše, která si lecčím prošla. Tato tvář patří herci Janu Hájkovi, jedné z nejvýraznějších postav současného českého divadla i filmu. A ta duše patří přemýšlivému a citlivému muži, jenž když hraje, vypadá, jako by do toho vkládal všechno. Takový pocit má i ten, kdo s ním sedí v jeho oblíbené vinohradské hospodě Na Schůdku a chce třeba zavést řeč na to, jaké bylo dětství na sídlišti v Moravské…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům Týdeníku Echo

Odemkněte si všechny články zakoupením digitálního předplatného.
Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Předplatné

Přihlásit se