„Micheli, to je přece ohavná věta“

Dva muži, které lze bez rizika urážet, si píší dopisy. Jeden je přeceňovaný autor bez vkusu, navíc reakcionář, druhý trouba bez myšlenek, zato s kontakty. Dnes se tomuto maléru říká „filozof“. Takové zhodnocení Michela Houellebecqa (1956) a Bernarda-Henriho Lévyho (1948) nabízejí média, nejen francouzská. V korespondenci, kterou tito páriové v roce 2008 vedli, došlo na novináře, Putina i potraty. Pod názvem Veřejní nepřátelé ji v překladu Alana Beguivina vydal Vyšehrad (304 str.).

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům Týdeníku Echo

Odemkněte si všechny články zakoupením digitálního předplatného.
Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Předplatné

Přihlásit se