Mateřství jako horor

Úvodní záběr filmu Kdybych měla nohy, tak ti nakopu patří Lindiným očím – v jejich prázdném, otupělém pohledu se hromadí slzy, zatímco ji obklopuje všudypřítomný hluk. Sedí na rodinné terapii se svou nemocnou dcerou, jejíž jméno film nikdy neprozradí – a jejíž tvář uvidíme až v posledním záběru. Dcera je odkázaná na gastrostomickou sondu, protože trpí poruchami příjmu potravy. Naše hrdinka zároveň dochází na svou vlastní terapii. Ani její terapeut nemá jméno. Je nekompromisní, leckdo by možná…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům Týdeníku Echo

Odemkněte si všechny články zakoupením digitálního předplatného.
Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Předplatné

Přihlásit se