Kam na svatomartinskou husu?

Moje moravská babička Anička pocházela z Blatnice z dvanácti dětí, většinu života běhala bosá, takže měla na chodidlech tak tvrdou kůži, že dokázala svoji obrovskou zahradu zrýt bez bot. Když šla do kostela, tak samozřejmě sváteční šátek, nejlepší boty a vypila syrový žloutek, aby jí to dobře zpívalo na kůru. Husa, stejně jako ostatní domácí zvířata, byla přirozenou součástí jejího života. Takže extrémní vykrmování a „šrotování“ na posvícení nebo před svatým Martinem považovala za přirozený běh…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům Týdeníku Echo

Odemkněte si všechny články zakoupením digitálního předplatného.
Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Předplatné

Přihlásit se