Přihlásit se

SPECIÁL

Něco jako evropský zákazník neexistuje. Bohužel

Rok 2026 vstupuje do posledního kvartálu, jak ho zatím hodnotíte a jaký má vaše značka výhled do jeho konce?

Kiriakovský: V Mazdě nemáme rok kalendářní, ale fiskální, takže jsme teď v polovině našeho plánu. Ten je vždy hodně navázaný na to, co vás čeká z hlediska produktů. Vloni jsme uvedli Mazdu 6, pak jsme uvedli CX-5, teď jsme uvedli CX-6e, takže pro nás je to nyní takové období hojnosti a překračujeme loňská čísla. Jsme na tom tedy nyní dobře – máme nové objemové modely, což se logicky příznivě odráží ve výsledcích. Samozřejmě to ale funguje i naopak. Český trh jako takový je z mého pohledu víceméně stabilní a považuji jej za trh v bohaté zemi. Jsem zodpovědný i za Slovensko, kde stát zasahuje do trhu více a v negativním slova smyslu se to bohužel odráží na nejistotě jak pořizovatelů aut, tak jejich prodejců. Český trh je skutečně mnohem více zdravě formovaný konkurencí, produkty a službami.

Barna: Než nastíním, jak se daří značce Kia, tak doplním, co říkal Aleš. Český trh se za prvních 9 měsíců vyvíjí zatím pozitivně, roste o 3 %, nicméně je vidět, že tento růst zpomaluje. V létě už nerostl, v září dokonce klesl o 10 %. Myslím, že nakonec český trh za celý rok skončí v pozitivním teritoriu, ale bude to růst o méně než tři procenta. Začátek roku vypadal mnohem lépe, ale od té doby, co se zkomplikovala mezinárodní situace, zejména válkou na Blízkém východě, což vedlo ke zvýšení cen paliv, energií a obecné nejistotě, tak došlo k ovlivnění celé Evropy. Klesl zájem o spalovací vozy a naopak byl vidět růst u alternativních pohonů. Souhlasím s Alešem, že náš trh je třeba oproti Slovensku skutečně stabilní, ale jeho dynamika se mění a zpomaluje. Značku Kia tak ovlivňuje nejen celková situace na trhu, ale také naše interní modelová obměna. My jsme prakticky ukončili prodej našeho hlavního objemového modelu Ceed a letos jsme už jen doprodávali zásoby. Zároveň jsme čekali na příchod druhé karosářské varianty modelu K4, K4 Sportswagon v provedení kombi, která je pro nás stěžejní. Od chvíle, kdy jsme kombi uvedli, tak rosteme, ale do té doby jsme klesali. Očekávám, že v celoročním vyjádření budeme mít pokles zhruba o 20 %, přestože jsme v uplynulých letech rostli a drželi pátou pozici na trhu. To se nám letos nepodaří, ale věřím, že v příštím roce se zase na pátou příčku vrátíme.

Navrátil: Cupra i Seat jsou na tom dobře a pokračují v růstu jako vloni. Za úspěchem stojí i to, že jsme obměnili modelovou řadu a pokračujeme i s elektrickou ofenzivou, aktuálně s modelem Cupra Raval. V prvním kvartále jsme na trh uvedli také Cupra Born a na konci roku přivedeme na český trh Cupru Tavascan. Souhlasím s kolegy, že náš trh je stabilní s kapacitou 240–245 tisíc aut ročně a odehrávají se v něm souboje o vítěze a poražené. Jeho změny tedy souvisí s tím, jak atraktivní nabídku českým zákazníkům jednotlivé značky přinesou. Díky operativnímu leasingu také vidíme návrat mladých ojetin zpátky na trh a to, že je o ně velký zájem.

O jaký model byl u vaší značky letos největší zájem u privátních zákazníků a u firem?

Navrátil: Pro nás je důležité nebýt závislí na jednom modelu, což se nám daří, a chceme mít balanc mezi jednotlivými modely. Pro nás to jsou tedy hlavně Cupra Leon SP, jež oslovuje Čechy, kteří chtějí kombi, pak máme Cupru Terramar, která je zástupcem segmentu SUV, a nechybí ani náš poměrně unikátní model Cupra Formentor. Z hlediska poměru prodejů se nám tyto modely daří držet zhruba na třetiny.

Barna: Náš bestseller Ceed letos nahrazuje model K4, který už se dostal v našem interním žebříčku na první místo. Na druhé příčce máme model Sportage, na třetí je X-Ceed a na čtvrté je Stonic. Je ale zajímavé, že v privátním prodejním kanále je pořadí jiné než ve fleetovém. U soukromníků vede Sportage a model K4 je až za ní. Mám podobný náhled na věc jako Tomáš – důležité je mít rozložené portfolio. Uvedli jsme také novinku – nové SUV Seltos, kde očekáváme, že to bude další želízko v ohni pro příští rok. Máme také širokou škálu elektrických vozů, celkem dvanáct včetně pěti sportovních provedení GT, po kterých je v západní Evropě velká poptávka. U nás je však zájem poněkud nižší, takže v absolutních číslech představují v našem portfoliu spíše minoritu. I tak se ale zde projevuje obecný růst a rosteme v elektromobilech meziročně o 20 %. Naše nabídka zahrnuje nejen malé, střední i velké elektrovozy, ale nyní máme i užitkové elektrické modely z rodiny PV5. Je to pro nás zcela nový segment, který postupně rozvíjíme.

Kiriakovský: Vidím, že všichni chceme být rozkročení, a my jsme to u Mazdy měli historicky víceméně vždycky přesně takhle a stáli jsme na nohách, které byly stejně dlouhé. Platí to i dnes a zákaznicky nejoblíbenějším modelem, na který se ptáte, je u nás nyní CX-30. Je to i tím, že je cenově dostupnější. Dalším pilířem by pro nás měla být nová CX-5, kde oproti předchozí generaci došlo k velkým změnám a auto třeba už nemá klasické budíky. To samozřejmě trochu naráží u starších řidičů, takže je na nás, abychom pro tento model hledali zákazníky, což se nám celkem daří, protože k nám přicházejí lidé od jiných značek. A ti, kteří se v CX-5 moc necítí, tak si u nás vyberou CX-60. Takhle to pozorujeme a má to hlavu a patu. Co se týká elektrických vozů, máme v nabídce sedan Mazda 6e a teď nově i model CX-6e, na kterém už je přece jen designově vidět, že se jedná o elektromobil. V našem portfoliu dělají elektromobily zhruba 10 %. Je sice pravda, že bychom kvůli legislativě a emisním pokutám měli prodávat elektrických vozů mnohem více, ale těch důvodů, proč tomu tak není, je celá řada.

K tomu se ještě dostaneme… teď se ale chci zeptat, zdali pozorujete nerozhodnost při výběru typu pohonu v souvislosti s jeho ztrátou hodnoty při následném prodeji.

Barna: Těžká otázka. Český trh s novými i ojetými vozy není izolovaný a je hodně propojený se zbytkem Evropy a vidím tak dva různé vývoje. V západní Evropě je na mnoha trzích, zejména se státní dotací, obrovská poptávka po elektrických vozech a tam je docela problém prodat v bazaru ojetý vůz se spalovacím motorem. U nás je poptávka po spalovacích vozech stále velmi silná, jak u nových aut, tak u ojetin. Postupem času narůstá poptávka po alternativních pohonech, ať už hybridních, či elektrických, méně pak u plug-in hybridů nebo LPG. Myslím, že zmíněné dilema, zdali do elektromobility nastoupit už nyní, řeší spousta zákazníků, a to i z toho důvodu, že stále pochybuje o tom, jestli bude budoucnost opravdu jen čistě elektrická. Nicméně z diskusí v odborných kruzích je zřejmé, že budoucí směřování je poměrně jasně dané. Otázkou zůstává pouze to, zda bude výrobcům umožněno i nadále prodávat omezený podíl vozů se spalovacími motory. V zásadě už ale nikdo nezpochybňuje, že většina těchto modelů bude elektrická, případně vodíková. Zároveň vidíme, že zákazníci otázku budoucího pohonu stále řeší a možná se i o něco déle rozhodují, jaký vůz si nakonec pořídí.

Šlo mi spíše o to, zdali zákazníci cíleně neodkládají koupi zejména elektromobilu, aby si později pořídili technologicky lepší produkt, jakkoli je jasné, že takto by si nikdy nekoupili nic…

Navrátil: Je potřeba to rozdělit do dvou kategorií. Jednou jsou soukromí zákazníci, kteří při výběru auta hodně studují vlastnosti a jsou ochotni si případně počkat na lepší verzi, a tou druhou jsou fleety. Tam o autech rozhodují správcové vozových parků a ti samozřejmě vědí, jaké jsou poslední trendy a technologie, ale zároveň musí daný vozový park neustále obměňovat, třeba i z důvodu různě nastavené firemní politiky zejména velkých korporátů. Nám třeba aktuálně naše data ukazují, že v souvislosti s růstem cen paliv se nám citelně zvýšil zájem o elektrická ojetá auta, takže to je vlastně opak toho, na co jste se ptal. Je ale evidentní, že i český zákazník, když vidí, že ho nádrž do auta stojí víceméně dvojnásobek toho co před rokem, začne zvažovat alternativní pohony.

Kiriakovský: Zůstatková hodnota je strašně důležitá u operativních leasingů, kde ji vypočítávají profesionálové. U soukromníků jsou to spíše odhady, ale i oni racionálně uvažují a sledují ceny v bazarech. Sekundární trh nám trochu rozkolísaly dotace na elektrická auta hlavně v Německu, což se teď propisuje do dovozů ojetin, kdy se sem tato auta dostávají za docela dobré peníze. To je dobrá zpráva, protože se díky tomu pohybujeme v úrovni, kdy to pro člověka dává smysl. Na druhou stranu tu máme vozy se spalovacími motory, které kvůli předpisům a pokutám v posledních letech zdražují, což ale také znamená, že mají tím pádem i vyšší zůstatkové ceny. I tohle může být pro někoho argument, protože to vypadá, že benzinové auto bude držet vyšší cenu déle. A když se ptáte na to, zdali zákazníci oddalují nákup z důvodu vývoje technologií, tak si myslím, že to může být vlastně větší problém u těch značek, které chrlí každý půlrok nové auto. U standardních výrobců s cyklem tří, čtyř, pěti let to zákazníci vnímají jinak a akceptují to. Zkrátka, u elektromobilů si zvykněme na rychlejší obměnu a vývoj, u spalovacích aut je to momentálně naopak, protože výrobci je spíše jen udržují a už do nich moc neinvestují.

V Salonu speciálu auto diskutují (zleva) Tomáš Navrátil ,vedoucí divize Cupra & Seat, Alexej Kiriakovský, managing director Mazda Motor CZ & Mazda Motor Slovakia, Arnošt Barna , generální ředitel Kia Czech. Diskusi moderuje Jan Blažek (druhý zleva). Foto: archiv .
V Salonu speciálu auto diskutují (zleva) Tomáš Navrátil ,vedoucí divize Cupra & Seat, Alexej Kiriakovský, managing director Mazda Motor CZ & Mazda Motor Slovakia, Arnošt Barna , generální ředitel Kia Czech. Diskusi moderuje Jan Blažek (druhý zleva). Foto: archiv .

Reagují čeští zákazníci na nejistou geopolitickou situaci, která zvyšuje ceny paliv, změnou preferencí pohonu?

Navrátil: Záleží na typu zákazníka. Ten mimopražský si podle našich zkušeností vezme na rozhodování více času, nicméně Praha a okolí dělá 50 % prodejního objemu celé České republiky a zde jsou lidé v rozhodování rychlejší. Co vím od dealerů, tak zákazníci začali řešit ceny paliv velmi rychle, což se projevuje zájmem o elektrifikované vozy. Pomáhá tomu i dále rostoucí obliba operativního leasingu, který už z trhu dělá zhruba 50 tisíc vozidel. Ten je totiž zároveň skvělou příležitostí si vyzkoušet jiný typ pohonu, a to bez rizika spojeného s následným prodejem.

Barna: U značky Kia je to podobné. Vidím hned několik zákaznických trendů – od dieselů k benzinovým motorům, přičemž o diesely dnes není v podstatě žádný zájem, dále od benzinových motorů k hybridům, méně pak k plug-in hybridům a v neposlední řadě cítíme velký tlak na nabídku dobrého elektromobilu. V oblasti spalovacích motorů je evidentním trendem downsizing, protože firmy i soukromí zákazníci hledají úspornější pohonné jednotky. Vnímáme to i my na zvýšené poptávce třeba po našem litrovém motoru namísto dřívějšího motoru o objemu 1,6 litru. To všechno jsou podle mě jasné signály, že zákazníci se chtějí pohybovat v úsporném režimu, přičemž si většina uvědomuje, že ceny paliv se možná v budoucnu sníží, ale už se nevrátí na původní hladiny. Jejich preferencí jsou tedy úsporné spalovací vozy nebo elektromobily.

Kiriakovský: Ceny paliv samozřejmě hrají velkou roli a lidé je sledují. My jsme to viděli téměř okamžitě třeba na našem modelu MX-30, který jsme měli skladem, a potom, co udělali Američané v Íránu, jsme velmi rychle vše doprodali. Co mě ale překvapuje, že i v době, kdy litr paliva stojí k 50 Kč, tak to není vidět na silnicích, po kterých si i nadále vesele jezdíme. My sice často nadáváme, jak se máme špatně, ale myslím si, že jsme naopak bohatá společnost a máme se hodně dobře. Lidé nejsou ochotni snížit svůj komfort, najíždějí stejné kilometry, jezdí ke stejným obchodním domům, neomezili se ve spotřebě. Lidé jsou zkrátka schopni se ceně benzinu přizpůsobit, a byť hledají cesty, jak na provozu auta ušetřit, tak jdou jen tak na půl cesty a třeba k elektromobilu je to zatím ve větší míře nepřivádí. Zájem však roste o hybridy, což je takový rozumný mezistupeň.

Jaký recept mají podle vás aplikovat tradiční značky, aby obstály před dravou čínskou konkurencí?

Kiriakovský: To je otázka za Nobelovu cenu. V první řadě jde o to, kde má ten tradiční výrobce svůj odbyt. My máme občas tendenci být sebestřední, ale i když je Evropa důležitým trhem, není pro řadu automobilek ani zdaleka prioritní. Třeba japonské či korejské značky, kdyby vyloženě chtěly, tak mohou Evropu v případě, že by zdejší parametry trhu byly opravdu nepřekonatelně náročné, opustit. Zbývá tady totiž Asie, Severní i Jižní Amerika, Austrálie, Střední východ…Případné opuštění Evropy pro ně tedy neznamená, že by musely za každou cenu „umřít“. Na druhou stranu tady chtějí víceméně všichni být přítomni, Evropa je stále brána jako etalon a evropský trh je zajímavý, ať už technologiemi, či financemi. Evropa určitě není špatný trh, jen je aktuálně zneprůhledněný regulacemi. Tradiční výrobce tak může momentálně jen pozorně číst v té hře, která je poměrně komplikovaná. Není totiž vůbec jednoduché zjistit, jaké auto se má pro Evropu vyrobit a jaké bude zároveň i zajímavé pro zákazníky. Je totiž fakt, že to, co Evropa chce, není technologicky vůbec jednoduché vytvořit. Někdo říká, že je Evropa pomalá, pak existují optimistické hlasy, že se opět vzpamatuje a bude vyrábět plně konkurenceschopné vozy, ale tak či onak si musíme zvyknout, že tu bude čínská konkurence. Nezbývá tedy než se přizpůsobit nebo třeba i spojit, abyste snížili náklady. Můžete mít totiž dobrou technologii, ale abyste ji zaplatili, musíte vyrábět určité množství aut, a když to nezvládnete sami, musíte najít někoho dalšího. Mazda to třeba dělá s Toyotou, koncern Volkswagen to má podobně, když svoje řešení pak aplikuje na všechny svoje značky.

Barna: Za naši značku je evropský trh určitě zajímavý, ale není zásadní, jak říkal Aleš. Kia vyrábí celosvětově 3 miliony vozů, z čehož prodává v Evropě 600 tisíc, takže jednu pětinu. Je to tedy pro nás svým významem druhý až třetí region po domácím korejském trhu a Americe. Pro tradičního výrobce, za kterého se počítáme, je momentálně nejnáročnější se přizpůsobit rozdílným podmínkám, především regulatorním a daňovým, v různých evropských zemích. Evropa totiž není homogenní trh, kde by stačilo vyrobit a naspecifikovat portfolio modelů tak, aby to sedlo evropskému zákazníkovi, protože nic jako evropský zákazník neexistuje. Každý trh má svoje specifika. Třeba náš trh a daňový systém, jsou velmi průzračné, protože si můžete koupit víceméně, co chcete, a nemáte žádné penalizace, ale na některých trzích západní Evropy je to úplně naopak. Tam se vám třeba vůbec nevyplatí si kupovat spalovací vůz, protože je dvakrát dražší než srovnatelně velký elektromobil. Logicky se tam tedy prodává elektrických aut mnohem více a zase se tam například skoro vůbec neprodávají velká SUV. A pro tradičního výrobce je tak velmi složité přizpůsobit se rozdílným podmínkám. Určitě by velmi pomohlo sjednocení legislativy a snížení regulace, aby to bylo pro všechny lépe čitelné. Tím by mohlo dojít i ke snížení nákladů, a to nejen výrobních, ale i logistických či marketingových a auta by se mohla prodávat za nižší cenu a být lépe konkurenceschopná. Kdybych tedy měl odpovědět, co bych doporučil tradičním výrobcům, tak je to hrát na naše silné stránky, což je image značky, dlouholetá tradice, loajální zákazníci, kteří jsou spokojeni se servisem, stabilní dodávky náhradních dílů, schopnost opravit vůz po nehodě během rozumné doby… to nás od čínské konkurence hodně odlišuje. Pokud si totiž někdo dnes koupí čínské auto, tak třeba naskočí na líbivý design a atraktivní cenu, ale neví, jestli tu daný čínský výrobce bude i za rok, zdali budou dostupné náhradní díly a jestli budou existovat ti prodejci, kteří jsou na trhu dnes. Tradiční výrobci nabízejí stabilitu, kterou budují desítky let.

Navrátil: Za mě to jsou od kolegů zajímavé pohledy na věc, protože my jsme jako Seat a Cupra v opačné situaci. My prodáváme v Evropě 80 % naší produkce, takže my v Evropě být musíme, je to pro nás zásadní trh, a byť expandujeme i na jiné trhy, tak ten růst není tak rapidní, aby nahradil celou Evropu. Souhlasím s názory, že je nutné mít stabilní prodejní a servisní síť a být zákazníkům nablízku. Ale to, co je pro nás zásadní pro úspěch Cupry, je nabízet produkt a příběh značky, který má nějakou přidanou hodnotu. U značky Cupra říkáme, že jsme cool a trendy, omlouvám se za anglické výrazy, ale to je cesta k přizpůsobování se našim zákazníkům. Ti totiž nejsou představiteli typického čínského zákazníka, který jde hodně po ceně. Čína má dnes 150 značek a ty uvedou každý den na trh tři nové modely. Je to typický příklad čínského chápání byznysu, a to nejen v autech. Oni si řeknou – vychrlíme x značek a jedna z nich přece musí být úspěšná, možná dvě, možná tři, a od začátku se počítá s tím, že tam bude velký odpad. My jdeme cestou synergií v rámci koncernu VW. Třeba Cupra uvedla na trh model Raval, ale vyrábíme ho ve Španělsku společně se Škodou Epiq a VW ID. Polo. To nám přináší konkurenceschopnost ve velmi populárním segmentu malých aut.

Hrozí podle vás v dohledné době nějaké zásadní „zemětřesení“ v automobilovém sektoru, např. krach výrobce?

Kiriakovský: Otázka je, jak definujeme krach. Pokud tím myslíme, že daná značka by zmizela z povrchu, tak to podle mě nehrozí. Ale je klidně možné, že se značka prodá někomu jinému nebo prodá svou továrnu a auta v ní bude vyrábět někdo jiný, co si dovedu představit, je zájem z Číny. Věřme ale tomu, že v Evropě stále existuje nějaká záchovná energie, a přejme si všichni navzájem, protože to není o tom, aby se něco bortilo, ale aby se trh spíše zase nějak stabilizoval. Počítám s tím, že Čína bude mít na evropském trhu kolem 20 %, nyní se pohybují kolem 5% hranice. Je také možné, že dojde k nějakému přeskupení značek v rámci různých koncernů, a to s cílem dosažení synergií.

Barna: Mám na to podobný názor. Nemyslím si, že by končily celé koncerny, ale v rámci koncernů, které mají řadu značek, z nichž některé nejsou dlouhodobě úspěšné, si dovedu představit, že dojde k rozhodnutí danou značku ukončit. A pak ji třeba po padesáti letech znovu obnovit, čehož jsme už také byli svědky, že?

Navrátil: Mám stále možnost tuto problematiku vnímat i ze strany továrny, kde jsem ve Španělsku dlouho působil, takže si uvědomuji, že v automobilovém průmyslu pracuje v Evropě kolem 15 milionů lidí. Tohle musíme mít stále na paměti. A pak je nutné, aby si Evropská unie řekla, co vlastně chce, protože až příliš často mění své názory. První příklad je Euro 7. Pro naše značky v koncernu znamenaly původní požadavky citelné navýšení nákladů na auto. Pak následoval lobbing zástupců automobilového průmyslu, jehož cílem bylo ukázat autorům navrhované legislativy, jaké důsledky by mělo její zavedení a kolik by to stálo konečného zákazníka. Na základě těchto jednání pak Evropská unie řekla: „Aha, tak já udělám normu Euro 7 s novými požadavky.“ Druhým příkladem jsou limity emisí CO2, u nichž byly stanoveny pokuty za jejich nesplnění. Pak ale přišly víceméně všechny značky a řekly, že to nejsou schopny splnit, protože byl covid, a ještě k tomu nebyl takový zájem o elektrifikaci. A Evropská unie zase řekla: „Aha, tak já to tedy neudělám ročně, ale průměrem za poslední tři roky.“ Za mě je to tedy čitelnost rozhodování Evropské unie, která rozhodne o tom, zdali tady nějaké značky budou, nebo nebudou.

V Číně existuje kolem 150 značek a všechny mají problém s odbytem na domácím trhu. Evropa tedy bude určitě ještě  nějaký čas čelit invazi nepřeberného množství značek z říše středu. Foto: archiv
V Číně existuje kolem 150 značek a všechny mají problém s odbytem na domácím trhu. Evropa tedy bude určitě ještě nějaký čas čelit invazi nepřeberného množství značek z říše středu. Foto: archiv

Které segmenty budou podle vás do budoucna posilovat a o které naopak bude menší zájem?

Kiriakovský: Posilovat budou malé segmenty, a to hlavně ve variantách SUV. A ubývat budou klasické třídy, jako jsou třeba referentská auta či velká SUV. A opět to souvisí se zmíněnými regulacemi. Mám příklad přímo od nás – model CX-5 se vůbec neprodává ve Francii, což je obrovský trh, protože by tam stál kvůli regulacím o 14 tisíc eur navíc! Na druhou stranu tam jsou zase podpory na jiná auta. Ten trh je tam takový zmačkaný, a i když pořád posloucháme o jednotné Evropě, tak v tomto směru je Evropa absolutně nejednotná. Dřív se vyráběla jedna CX-5 pro celý svět, teď jsme v situaci, že bychom ji potřebovali vyrábět jinou pro západní Evropu a v jiné verzi pro nás a další středoevropské trhy. Evropa situaci podcenila a měla by se nad tím opravdu zamyslet, protože vzniklá situace nahrává zmíněným čínským značkám, které dokážou různá auta doslova chrlit.

Barna: Trend je přinášet vozy uvnitř velké, ale zvnějšku kompaktních rozměrů, aby se dobře vešly do města. Bude přibývat crossoverů a SUV v malých segmentech B, C a možná i A a tradiční třídy a karoserie jako třeba sedan budou mizet. To se možná dotkne i kombíků, protože nová generace řidičů už nepotřebuje tolik jezdit na chalupy, a tudíž toho nemusí tolik vozit.

Navrátil: Je důležité se podívat na trendy ve společnosti trochu svrchu, a to nejen v automotive. Trendem je, že lidé čím dál méně chtějí něco vlastnit. Je to třeba vidět i na tom, že si lidé stále častěji půjčují v dané destinaci jízdní kola nebo v zimě lyže. Z toho vyplývá, že je ani nepotřebují převážet. Musíme proto přizpůsobovat auta novým typům zákazníků.

V kontextu toho, co říkáte, myslíte si, že je stále reálný zákaz prodeje spalovacích aut od roku 2035, a to včetně lehkých užitkových vozů do 3,5 tuny?

Navrátil: Na tohle je dneska těžké odpovědět, protože když si pustíme tento podcast za tři roky, tak si budeme možná říkat, jak jsme byli naivní. Rychlost změn je veliká a myslím si, že může klidně nastat situace, že EU zase změní pravidla hry.

Barna: Nemám křišťálovou kouli, ale myslím si, že směr je jasně daný. Zároveň ale nevěřím, že v roce 2035 bude platit 100% snížení emisí na nulu. Už teď se hovoří o kompromisním řešení s hodnotou 90 %, takže by tam desetina mohla zůstat pro nějaké plug-in hybridy v omezeném množství nebo nějaké vozy na e-paliva. Nemyslím si, že je tam prostor pro ryze spalovací vozy tak, jak je známe dnes, ani vysloveně hybridní, jak je známe dnes, protože i u nich jsou emise stále dost vysoké na to, aby to splnilo limit, který bude od roku 2035 platit. U užitkových aut je nějaké zpoždění, takže tam pravděpodobně dojde k nějakému rozvolnění. Buď to bude platit později, nebo bude vyšší procento pro jiné než elektrické pohony.

Kiriakovský: Byl jsem hodně překvapený, že v době covidu, kdy se objevily první dotazy od automobilek směrem k EU, co se bude dít, byla rezistence Evropské komise velmi silná. V tom průšvihu, který byl, kdy měli všichni obrovské ztráty kvůli covidu, jsem si fakt myslel, že Evropská komise uhne. Nemyslím si, že uhnula moc. Teď sice říká, že trochu uhnula, a možná něco malinko rozvolní. Nicméně si myslím, že to bude právě konkurence z Číny, která těží ze své technologické výhody, která nás donutí vyrábět podobná auta. Až jednou malý elektromobil ujede 800 kilometrů a velký 1500 kilometrů, tak začne být jasně konkurenčně výhodnější než spalovák. Myslím si, že tam to dojde vlastně i bez ohledu na to, co dnes Evropa vlastně řekne.

Mohou podle vás čínská auta, resp. jejich technologie, skutečně představovat hrozbu z hlediska špionáže či zneužití dat?

Kiriakovský: Z hlediska špionáže představuje riziko vlastně každý přístroj, který je připojený k internetu, a myslím si, že jsou to přehnané obavy z aut. Telefony jsou podle mě v tomto ohledu mnohem nebezpečnější.

Barna: Podle mě tam určité riziko být může, například při vjezdu do chráněných areálů, protože především kamerové systémy ve vozidlech mohou být potenciálně zneužity ke špionáži a odesílání informací někam na Východ. Na druhou stranu lze informace přenášet také prostřednictvím Alexy, kterou má řada lidí doma, různých dalších asistentů, robotických vysavačů a dalších „pomocníků“. Informace, které tato zařízení případně přenáší, ale zpravidla nejsou nijak zásadní. U automobilů vybavených kamerovými systémy by však teoreticky mohlo docházet i k přenosu citlivějších informací, například z areálů jaderných elektráren nebo vojenských objektů.

Navrátil: Jsem podobného názoru jako Aleš. Auto je sice v této souvislosti atraktivním tématem, ale hlavním problémem jsou telefony, chytré hodinky, chytré brýle s kamerou a podobné věci.

Kiriakovský: Já tím nikterak nesnižuji riziko, že auto může být nástrojem špionáže, ale myslím si, že jsou tu nebezpečnější věci.

Barna: Tohle téma, které jsme nakousli, se podle mě týká spíše nějakých strategických objektů. Nejde o to, že by někdo poslouchal, o čem se doma bavíte.

Na jakou éru své kariéry, jakožto zkušení automobiloví bardi, nejraději vzpomínáte?

Kiriakovský: Já to takhle nemám, abych nějak nostalgicky vzpomínal. Pro mě ta éra, která je, je zároveň ta nejzábavnější, protože je teď. Nejsem z těch, kteří říkají „dobře už bylo“, protože už se několikrát ukázalo, že dobře bylo znovu. Náš byznys mobility je něco, co lidi budou potřebovat, a byť neříkám, že nás nečekají i těžká období, tak mě to teď baví. Je to fajn.

Barna: Podobně jako Aleš mám krédo neohlížet se do minulosti, ničeho nelitovat a koukat se na svět pozitivně. Ale pokud se ptáš, po čem se mi stýská, tak je to fakt, že v devadesátých letech a kolem roku 2000 bylo více času se setkávat s obchodními partnery i se zákazníky a měli jsme čas vymýšlet různé obchodní strategie. Dnes je to hodně o elektronických procesech, digitalizaci, analýze dat a je to úplně jiný typ práce než před dvaceti lety. Je mi tedy líto úbytku osobního kontaktu.

Navrátil: Žiji v současnosti teď a tady, ale dříve se mi líbilo, že automobilový život nebyl tak rychlý, třeba co do rychlosti uvádění nových modelů či při dělání rozhodnutí. Jsem ale moc rád, že i když dnes přijdu na prezentaci nových aut, která jsme třeba ještě ani neukázali vám novinářům, tak to pro mě pořád má ten wow efekt. Zkrátka, pořád jsou auta, na která se těším, až se objeví na silnicích, a myslím si, že v tomhle má Evropa opravdu náskok, protože má dobré designéry a umí zaujmout a přijít s něčím novým.

Jakým autem momentálně jezdíte a jakým autem od kolegů byste se chtěli svézt?

Navrátil: Jezdím více auty a záleží, na jaký typ schůzky jedu, ale nejvíce používám Cupra Terramar, protože jsem sportovně aktivní, takže oceňuji prostor. U Mazdy se mi líbí MX-5, to je pro mě auto, které si dovedu představit i ve své garáži, a u značky Kia bych chtěl zkusit nové kombi K4.

Barna: Jezdím elektrickou vlajkovou lodí EV9 a jsem s ní velmi spokojen. Elektromobily jezdím už posledních šest let, a tak mám srovnání. Po spalovacích autech se mi už nestýská a elektromobil mě neomezuje ani při cestách na dovolené. Rád bych vyzkoušel Cupru Born a od Mazdy bych se rád svezl MX-5, protože mám zkušenosti s předchozí generací. Zajímá mě i elektrická Mazda 6.

Kiriakovský: Tak přijď, něco vymyslíme. Já s elektrickou Mazdou 6 jezdím, protože mám elektrická auta rád, vyhovuje mi ten klid. V branži jsem začínal tím, že jsem prodával seaty, takže těch jsem v 90. letech vyzkoušel fakt hodně. Rád bych tedy zkusil nějakou cupru, ta auta se mi líbí, mají svou tvář a nemám problém pochválit konkurenci. Co se značky Kia týká, tak bych chtěl zkusit model Stinger, který se ale bohužel už nedělá.

Který jízdní asistent vás v autech štve nejvíc, co vypínáte jako první?

Kiriakovský: Já sice vím, že to lidi štve, ale já jsem takový přeslýchavý typ. Já moc zvuky z auta nevnímám, takže když tam pípá nějaké překročení rychlosti, tak to ani neslyším. Co mi občas vadí, jsou zásahy do volantu od asistenta hlídání jízdy v pruzích, ale respektuji to a chápu, že cílem je, aby auta byla bezpečnější.

Barna: Já nevypínám nic. Zvykl jsem si na to. Když se večer vracím domů unavený, mám obavu z mikrospánku a věřím, že mi tyto systémy mohou zachránit život. Proto je nevypínám, protože nikdy nevím, kdy je budu potřebovat. Pomáhají mi například i při jízdě v koloně. Co mi ale vadí, je asistence při couvání. Když mám za autem třeba větev stromu a vůz najednou sám zabrzdí, vyděsí mě to. K asistenčním systémům se tedy stavím úplně jinak než moje paní, která se mi chlubí, že přišla na to, jak je vypnout, a má z toho radost.

Navrátil: Mám to podobně jako Arnošt, protože i já jezdím často a najedu hodně kilometrů, takže jsem za asistenty rád. Pomáhají mi hlavně v noci, a kdybych měl nějaký vypnout, tak jedině ten, který upozorňuje na překročení rychlosti.