Výsledky dnešních rozhodnutí se v oblasti školství neukážou za jedno volební období ani po několika rozpočtových cyklech, ale až s odstupem více let. Právě proto se odborníci snaží, aby se debata o českém školství v poslední době stále spíše posouvala od rychlých řešení k otázce kontinuity, odpovědnosti a schopnosti systému reagovat na svět, který se mění rychleji než kdy dřív.
Experti oslovení Týdeníkem Echo se shodují, že české školství je stále do značné míry nastavené na svět minulosti – na představu neměnných profesí, jasně vymezených oborů a předvídatelného vývoje. Jenže realita posledních let ukazuje pravý opak. Válka na Ukrajině během několika dnů otestovala odolnost školských systémů v zemích, kam zamířily statisíce uprchlíků s dětmi. Rozmach umělé inteligence během velmi krátké doby zásadně proměnil způsob, jak mladí lidé pracují s informacemi, s internetem i s plněním školních povinností – od domácích úkolů až po vysokoškolské kvalifikační práce.
„Hlavní výzvy jsou dnes především strukturální a mentální povahy. Vzdělávací systém je stále do značné míry nastavený na svět stabilních profesí, jasně vymezených oborů a dlouhých, lineárních studijních drah,“ říká Ota Novotný, prorektor pro rozvoj a Corporate Relations na Vysoké škole ekonomické v Praze. Slabým místem je prý také nízká vazba škol na realitu praxe. Málo se systematicky učí práce s nejasným zadáním, samostatné rozhodování a převzetí odpovědnosti za výsledek. Novotný v oboru platí za vizionáře, ostatně stál za jedním z prvních vzdělávacích VŠ kurzů v oblasti umělé inteligence v Česku, nazvaným AI akademie pro lídry.
Jinými slovy: profesionály už v blízké budoucnosti nikdo nebude „vodit za ručičku“. Budou muset být samostatní, schopní orientovat se v prostředí extrémního nadbytku informací a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Škola dneška na tuto realitu připravuje stále jen omezeně.
Základním problémem ale není nedostatek strategií nebo projektů (těch je naopak možná až příliš), ale jejich roztříštěnost a nedotaženost. Na to upozorňuje Václav Trojan, ředitel Svazkové základní školy LOŠBATES. Podle něj systém nutně potřebuje srozumitelnou vizi, autentické lidi a nepokřivené zrcadlo. Po více než čtvrt století od zahájení reformních snah si podle Trojana musíme přiznat, že „výsledky žáků dlouhodobě nerostou a zvyšování počtu absolventů bez nároku na skutečné výsledky studia je iluzí“. Zároveň varuje před neustálým hledáním nových cest tam, kde už byla řada řešení vyzkoušena – jen chyběla důslednost. „Opravdu nemusíme objevovat Ameriku,“ říká ředitel.
Cíl: děti fyzicky i psychicky odolnější
Jedním z důsledků dlouhodobě přetíženého a ne zcela funkčního systému je téma, které se v debatě o vzdělávání v posledních letech posunulo z okraje do samotného centra: duševní zdraví dětí, studentů i učitelů. Pandemie covidu, válečný konflikt na Ukrajině i všudypřítomnost sociálních sítí odkryly slabiny školství, které bylo dlouho nastavené především na výkon, obsah a formální výsledky, nikoli na psychickou odolnost a schopnost dlouhodobě zvládat zátěž.
Tento posun otevřeně pojmenoval i ministr školství Robert Plaga (ANO) při lednovém projednávání důvěry vládě. „Až příliš mnoho dětí trápí psychické problémy, školu a učení nesnáší,“ uvedl ve svém projevu. Zároveň zdůraznil, že „odolnost v sobě zahrnuje jak psychickou složku, tak složku fyzickou“ a že pomoc dětem, aby se do školy mohly těšit a učily se s chutí, patří k nejaktuálnějším výzvám současnosti.
Jak jsme na webu Echo24.cz informovali, ministr plánuje výrazně posílit podporu duševního zdraví dětí a mladých dospělých. Některé kroky, jako je třeba zákaz mobilních telefonů ve školách, zřejmě ještě vyvolají živou odbornou i veřejnou debatu. Jiné, například navyšování kapacit oboru psychologie na vysokých školách, aby v regionálním školství do budoucna nechyběli školní psychologové, se už začínají realizovat.
Práce s duševním zdravím se přitom nemá týkat jen základních a středních škol. Psychické, finanční i sociální problémy studentů patří k hlavním příčinám studijní neúspěšnosti na vysokých školách – a jejich řešení podle odborníků nemůže zůstat jen na dobré vůli jednotlivých institucí.
Mávnout rukou nad tím nelze: neúspěšný student se totiž nevyplatí ani sociálně, ani ekonomicky. Právě tento posun popisuje Jaroslav Miller, předseda Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání, v rozhovoru na jiném místě této přílohy Týdeníku Echo. „Všechny zásadní oblasti – podpora psychická, finanční i sociální – se stanou součástí institucionálního hodnocení vysokých škol a univerzit. Budeme chtít vědět, jaká opatření na podporu studentů instituce provádí,“ říká Miller.
Wellbeing se tak postupně přestává vnímat jako doplňkové či „měkké“ téma a stává se měřitelnou součástí kvality. Avšak i na nižších stupních vzdělávání se stále jasněji ukazuje, že bez práce s psychickou pohodou, motivací a pocitem smyslu nelze dlouhodobě dosahovat dobrých výsledků. „Musíme podporovat děti v tom, v čem jsou silné, a učit je orientovat se v mezilidských vztazích, rozumět odlišnostem a fungovat v kulturně pestrém prostředí. To vše se neobejde bez důvěry ve školy a učitele a bez stabilních podmínek, které jim umožní dlouhodobě a smysluplně pracovat ve prospěch dětí i celé společnosti,“ uzavírá téma Ivo Jupa, ředitel Národního pedagogického institutu.
